Dobrovolníci přispěli k záchraně židovského hřbitova v Levoči

Padesát dobrovolníků z řad Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů se zapojilo do projektu služby zastřešeného Nadací Wallace Toronta v Levoči ve východním Slovensku. Věřící z Česka a Slovenska na začátku září ve spolupráci s místním občanským sdružením Mekomot Slovakia pomohli při obnově tamního židovského hřbitova.

Areál hřbitova je poslední hmatatelnou památkou na kdysi vzkvétající židovskou komunitu v Levoči. Desítky let byl zanedbaný a zarostlý.

Během celodenní nezištné služby odvedli dobrovolníci práci, kterou měli místní organizátoři rozvrženou na celý rok.

Pro dobrovolníky nebyla obnova místa pouhou manuální prací, ale především hlubokým projevem úcty k lidskému životu, vyjádřením křesťanské lásky v praxi a symbolem mezináboženské spolupráce.

Služba, která sbližuje lidi i vyznání

Levočský židovský hřbitov vznikl ve druhé polovině 19. století, kdy se židovské rodiny mohly v královském městě trvale usadit. Ve čtyřech stovkách hrobů jsou pohřbení lékaři, právníci, lékárníci, ale i ševci, krejčí, holiči nebo služebné. Po tragédii holokaustu a desetiletích komunistického režimu však komunita prakticky zanikla a hřbitov zpustl.

Dobrovolníci proto na místě odstraňovali divoký porost, křoviny a pařezy, pleli, odkrývali a čistili zapomenuté náhrobky a narovnávali těžké kameny. Práce na pietním místě zanechala v účastnících silný otisk.

„Když vidím, že je pomoc potřeba, jdu do toho,“ popsal svou motivaci sloužit Peter Václav z Trenčína. „Věřím, že je důležité pomáhat si navzájem s lidmi jiných vyznání, vzájemně se podporovat ve víře a naději do života.“

Důležitost spolupráce za účelem konání dobra zdůraznila také Kateřina Kamarádová st. z Uherského Hradiště: „Měla jsem radost z odvedené práce i poznávání nových lidí. Myslím, že bychom měli navazovat dobré vztahy a hledat společné hodnoty se všemi lidmi.“

Patrik Sirota z Bratislavy řekl: „Jako učedník Ježíše Krista cítím touhu sloužit lidem, které mi Bůh vkládá do cesty. Pomáhat si navzájem s jinými věřícími znamená nést si navzájem břemena, aby byla lehčí.“

Pozitivní dojmy sdílel také Hiro Richter, zakladatel občanského sdružení Mekomot Slovakia, který se o záchranu hřbitova zasadil: „Lidé, kteří přijeli, byli velmi milí, neměl bych problém je pozvat k sobě domů. Jsem vděčný, že naše odlišnosti nás nerozdělily, ale motivovaly ke vzájemnému respektu.“

„Hřbitov pro mě není jen kupou kamenů. Vidím v něm duše a životy lidí, kteří tam odpočívají. Hřbitov v judaismu nazýváme domem života, protože věříme, že to je místo, kde část naší duše spí a čeká na vzkříšení a příchod Mesiáše,“ vysvětlil.

Žijící odkaz Wallace Toronta

Projekt v Levoči vzešel z iniciativy Nadace Wallace Toronta (anglicky Wallace Toronto Foundation). S nápadem přišla Lia Bowersová, která na Slovensku dříve sloužila jako misionářka a loni začala působit v nadaci jako stážistka.

„Služba na židovském hřbitově v Levoči se mě dotkla způsobem, jaký jsem nečekal,“ uvedl jeden z organizátorů, Jonathon Tichý. „Když jsme odstraňovali desítky let staré porosty z dávno zapomenutých hrobů a odkrývali jména lidí, kteří kdysi tvořili dynamickou spišskou komunitu, bylo nemožné necítit silné pouto a vděčnost, že můžeme pomoci navrátit důstojnost místu jejich posledního odpočinku.“

Nadace nese jméno Wallace Toronta, historicky nejdéle sloužícího misijního prezidenta v dějinách Církve Ježíše Krista. Wallace Toronto vedl československou misii od 30. let 20. století a jeho oddaná služba a láska k Čechům a Slovákům pokračovala i přes politické perzekuce a totalitní útlak až do jeho smrti v roce 1968.

Dobročinná nadace na jeho počest organizuje dobrovolnické a humanitární projekty nepřetržitě od roku 2006. „Jako členy nadace nás motivuje udržovat odkaz Wallace Toronta a těší nás, že můžeme ve službě pokračovat po boku našich drahých českých a slovenských přátel,“ uzavřel Tichý.

Marie Eckert z Uherského Hradiště se projektu služby s Nadací Wallace Toronta účastnila potřetí. „Byla jsem znovu nadšená. Nezištnou službou projevujeme naši víru v praxi. Zušlechťuje nás to a přináší nám to radost,“ řekla.