Vysoko v horách Balkanid nad Skopje leží vesnička Količani. Od 40. let 20. století děti z této vesnice navštěvují zdejší malou základní školu. Šest učeben bylo vytápěno jednotlivými kamny na dřevo, v nichž každé ráno zatápěl školník. Postupem času stěny a stropy potemněly nánosem sazí a vzduch ve třídách byl každý den plný kouře.
Ve špatném stavu byla i konstrukce školy, v jejíchž základech byly nebezpečné praskliny. Omítka na zdech, jak zevnitř, tak zvenčí, byla poškozená a odpadávala. Bylo třeba hodně práce, aby byla škola znovu bezpečná pro děti, které se tam každý den přicházely učit.
Starší a sestra Stringhamovi, misionáři Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, si povšimli neutěšené situace, oslovili ředitele školy a zeptali se ho, jak by mu ji mohli pomoci napravit. S pokorou se zeptal: „Mohli byste nám pomoci vymalovat učebny, abychom se zbavili skvrn od kouře?“ Misionáři odpověděli: „To podle nás zvládneme, ale nebylo by lepší vyměnit také ta stará kamna na dřevo?“
S nadějí ve tváři se zeptal: „To byste mohli?“
Misionáři si poté při pohledu z okna třídy povšimli malého přístřešku pod kopcem a zeptali se, zda jsou to školní toalety. Sešli po blátivé stezce, aby zjistili, v jakém jsou toalety stavu – jednalo se o dvě díry v zemi bez tekoucí vody na mytí rukou.
Misionáři se rozhodli, že ve spolupráci s místními rodinami pomohou ve škole změnit podmínky pro děti k lepšímu. Co začalo jako malý projekt s trochou barvy a novým systémem vytápění a vzduchotechniky, se změnilo ve vesnický zázrak.
Rodiny dětí začaly přicházet a pomáhat. Když se starosta obce dozvěděl, co se ve škole děje, našel na pomoc s potřebnými projekty další obecní finanční prostředky. On i celá vesnice si vzali za své, že svou školu promění v bezpečné a šťastné místo, kde se děti budou moci učit.
Díky darům Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů misionáři nahradili kamna na dřevo nástěnnými klimatizačními jednotkami a vymalovali učebny.
Pak se pustili do práce na nových toaletách. Na pomoc jim přišli místní stavební dělníci, kteří věnovali čas, práci i materiál. Stará místnost, která škole sloužila jako sklad palivového dříví, se proměnila na toalety se skutečnou tekoucí vodou a opravdovými toaletami. Opravily se betonové schody, chodníky a pilastry. Celá škola dostala novou omítku a fasáda nový nátěr. Opravily se rozbité ploty, postavila se nová betonová opěrná zeď, aby bylo možné zavážkou vyrovnat svažující se hřiště, a tím z něj udělat bezpečný prostor na hraní.
Jeden žák šesté třídy řekl, že na pomoc s opravou své školy daroval peníze, které dostal k narozeninám. Štědré dary v podobě času, práce, materiálu, potravin a všeho, co kdo mohl nabídnout, předčily všechna očekávání.
Na oslavu slavnostního znovuotevření školy přišla celá vesnice. Imám z nedaleké mešity škole požehnal. Děti zpívaly a tančily za zvuků tradičního dvoustrunného nástroje čifteli, na nějž hrál jeden hudebník, a zazněly projevy naplněné vděčností.
Starosta ve svém proslovu určeném jeho spoluobčanům uvedl: „Dnes chceme ukázat, že takového dobra lze dosáhnout pouze tehdy, když spolupracujeme s pokojným záměrem bez ohledu na své vlastní zájmy. Tento den vejde do historie této školy.“ Poděkoval misionářům a Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů za jejich přispění.
Misionáři se během následného setkání s místními organizacemi, které s tímto projektem zaměřeným na zvelebení školy pomáhaly, dozvěděli, že hodnota dodatečných finančních příspěvků a dobrovolnické práce více než zdvojnásobila to, čím přispěla Církev.
