Mladí dospělí v Bulharsku nacházejí ve službě přátelství, která překonávají jazykové bariéry

Letos v srpnu dorazili nadšení dobrovolníci z Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů do školy v bulharské Rusalyi, přičemž plánovali, že vykopou jámy pro sloupky nového přístřešku. S překvapením však zjistili, že je zapotřebí vyřešit něco mnohem naléhavějšího.

Vodovodní potrubí vedoucí k internátu prasklo. Než se ho podařilo opravit, škola zajišťovala přívod vody do budovy pomocí zahradní hadice natažené přes celý areál.

Mladí dospělí ani na okamžik nezaváhali – rychle změnili plán, chopili se lopat a krumpáčů a pustili se do hledání místa, kde potrubí prasklo.

Download Photo

Místo bezpečí a příležitostí

Škola poskytuje domov a vzdělání 30 dětem ve věku od 4 do 18 let, které vyrůstaly v náročných životních podmínkách a mnohé z nich pocházejí z romské komunity. Školu vedou Animari Kirilova Dimitrova a Zlatko Nakov Zlatkov, bývalí bulharští divadelní herci, kteří prodali vše, co měli, aby mohli dětem v nouzi vytvořit bezpečné místo, kde získají vzdělání a podporu. Uvedli, že pro děti má obzvlášť velký význam vidět mladé lidi, kteří slouží druhým, učit se z jejich příkladu a navazovat s nimi přátelství.

„Majitelé jsou pro všechny tyto děti maminkou a tatínkem,“ uvedl starší Boyd Anderson, misionář Církve zaměřený na humanitární pomoc, který se podílel na organizaci tohoto projektu služby.

Církev také podporuje výstavbu nového internátu, díky němuž by škola mohla přijímat až dvojnásobný počet dětí. Mladí dospělí v areálu pomáhali již v předchozím roce, kdy se podíleli na úpravě pozemku, úklidu a zkrášlování okolí, zatímco pokračovaly přípravy na samotnou výstavbu.

Mezi těmi, kteří se vrátili, byl i Bryan Sigcha, mladý dospělý z Ekvádoru žijící v Německu, který pomáhal letošní konferenci organizovat. Řekl, že si vždy přál věnovat svůj čas a schopnosti službě druhým. „Mám pocit, jako bych se pro to narodil,“ řekl.

Letošní práce však dostala zcela jiný směr ve chvíli, kdy dobrovolníci zjistili, že je poškozené vodovodní potrubí. „Doslova jsme kopali jámy a hledali vodovodní potrubí,“ řekl starší Anderson. „Po nalezení potrubí jsme pokračovali v kopání, dokud jsme neobjevili místo úniku vody.“

Dobrovolníci vykopali příkopy hluboké téměř jeden metr, přičemž na některých místech je museli rozšířit, protože potrubí nevedlo tam, kde ho očekávali. Díky jejich práci mohla škola krátce po skončení konference poškozené potrubí vyměnit.

Více než jen oprava

Když se dobrovolníci chystali odjet, jeden z majitelů školy položil staršímu Andersonovi ruce na ramena a vyjádřil svou vděčnost. „Kdybyste nepřijeli,“ řekl, „nevím, co bychom dělali.“ Návrat dobrovolníků druhým rokem po sobě znamenal pro Animari a Zlatka také naději, že tato spolupráce bude pokračovat. „Díky tomu všemu pociťujeme radost a klid a víme, že nejsme sami,“ řekli.

Během zasvěcujícího shromáždění posledního večera si starší Anderson všiml, že žádný z mladých dospělých nemluvil o tom, jak namáhavá práce to byla – všichni vzpomínali především na děti.

Podobně to vnímal i dvacetiletý Ivan Georgiev, jeden ze dvou účastníků z Bulharska. Členem Církve je teprve 11 měsíců a velmi se těšil na své první setkání mladých svobodných dospělých i na příležitost poznat další lidi ve svém věku. Když se dozvěděl o projektu služby, měl jedinou otázku: „Kdy odjíždíme?“

Fyzickou práci očekával. Co ho však překvapilo, byly děti. „Ty děti úplně zářily,“ řekl. Přestože byly některé děti zpočátku stydlivé, postupně se přestávaly ostýchat a přicházely k mladým dospělým se zájmem. „Z jejich úsměvů a z toho, jak s vámi mluví, je vidět, kolik lásky se jim dostává.“

Občas se ke kopání připojili i starší žáci školy. Menší děti zůstávaly poblíž a čas od času také popadly lopatu a snažily se pomáhat. Poslední den, když byla práce hotová, strávila skupina několik hodin hraním s dětmi – společně vyfukovali bubliny, stříkali po sobě vodou a smáli se.

Služba, jejíž vliv přetrvává

Přestože většina mladých dospělých a dětí nemluvila stejným jazykem, přátelství mezi nimi rostlo. „I přes jazykovou bariéru se mezi nimi vytvořila nádherná přátelská pouta,“ řekl starší Anderson.

Nikolai Danev, president okrsku Bulharsko, uvedl, že tato zkušenost umožnila mladým dospělým poznat, co to je pravá láska v praxi. „Když konáme drobné skutky pravé lásky, můžeme se stát vnímavějšími k potřebám druhých,“ řekl.

Starší Yves Weidmann, územní sedmdesátník, který se projektu zúčastnil, řekl, že právě osobní vztah mezi mladými dospělými a dětmi dodal posledním dvěma konferencím zaměřeným na službu v Bulharsku hlubší význam. Součástí konferenčního týdne byla také návštěva nedalekého města Veliko Tarnovo, karaoke večer a závěrečné zasvěcující shromáždění.

Podle staršího Weidmanna vedla konference u účastníků k trvalé změně. „Během svědeckého shromáždění i při našich rozhovorech jsme mohli pociťovat proměňující moc této konference zaměřené na službu a vnímali jsme, jak každého z nás přiblížila k Ježíši Kristu,“ řekl.

Potřeba, se kterou se tentokrát v Bulharsku setkali, byla nečekaně prostá a naléhavá: zajistit vodu pro internát plný dětí.

Mladí dospělí přijeli s tím, že budou kopat jámy pro nový přístřešek. Odjížděli s tím, že pomohli obnovit nezbytný přívod vody – a zároveň poznali, že služba může navzdory rozdílům v jazyce či původu vytvářet pouta, která překonávají jazykové i kulturní bariéry.