Slavnostní výkop pro chrám Vídeň v Rakousku představuje milník víry a radosti

VÍDEŇ, Rakousko – Když bylo Regině Hladky 13 let, její otec vezl autem svou rodinu ze Salcburku do Švýcarska. Jeli přes noc. Rodina se připojila k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů v roce 1978 a cesta je zavedla do nejbližšího chrámu.

„Dodnes si pamatuji, jak jsme šli ke dveřím a dotkli se jich,“ vzpomínala Regina. „Byl to velmi silný pocit, velmi zvláštní. Nikdy na to nezapomenu.“

Po celá desetiletí podnikají Svatí posledních dnů z Rakouska podobné cesty. Rodiče cestují se svými dětmi, mladí lidé nastupují do autobusů a rodiny si vyčleňují dny, či dokonce týdny na uctívání Boha v chrámech za hranicemi své země.

Nyní poprvé přichází do Rakouska dům Páně.

V sobotu 17. října se 250 členů Církve, přátel a místních hodnostářů shromáždilo ve Vídni, aby se zúčastnili slavnostního výkopu pro chrám Vídeň v Rakousku.

Slavnostnímu setkání předsedal starší Michael Cziesla, sedmdesátník – generální autorita a člen předsednictva území Evropa-střed. Vzdal hold těm, jejichž oddanost pomohla připravit cestu pro tuto historickou událost, a řekl: „Dnes stojíme na základech jejich víry.“

Plánovaný několikapatrový chrám bude mít rozlohu přibližně 1421 metrů čtverečních a bude se nacházet na pozemku o rozloze 0,32 hektaru na adrese Silbergasse 2 v 19. vídeňském obvodu.

Dlouhé cesty, trvalé dojmy

Regina – desítky let po své první návštěvě švýcarského chrámu – navštěvuje se svým manželem Viktorem nadále pravidelně chrámy ve Švýcarsku a v Německu a někdy zůstávají kvůli službě i celý týden.

„Ke každému z chrámů – v Bernu, Frankfurtu a Freibergu – se dostanete autem asi za osm hodin,“ řekla. Díky tomu, že budou mít ve Vídni dům Páně, se brzy změní i to, jak plánují svůj život. „Musíme si stanovit nové cíle a jinak plánovat týdny a měsíce, protože si chceme vytvořit místo pro chrám.“

Signe Lasseová vzpomíná, že když byla mladší, cesta do chrámu trvala až 12 hodin. „Doufám, že se z návštěvy chrámu nestane rutina,“ řekla v reakci na to, že chrám bude poblíž, a vyjádřila přání, aby posvátný zážitek zůstával i nadále tak významný, i když cesta bude kratší.

Helmut Wondra vzpomíná na svou první návštěvu chrámu, když mu bylo 12 let. Po desetihodinové cestě autobusem z Vídně dorazil se skupinou mládeže pozdě večer do Švýcarska. Než se ubytovali, zastavili se před chrámem.

Helmut řekl: „Ta čistota, světlo a duch, který vyzařoval z domu Páně, se mě opravdu dotkly. I když jsem byl tak unavený… vidět chrám bylo něco opravdu, opravdu výjimečného.“

Pro Helmuta se tento zážitek neomezil je na tento první zběžný pohled. Vzpomíná, jak tiše seděl v chrámu, četl písma a přemýšlel o důležitých rozhodnutích. „Moje generace během dospívání poznala, že chrám je dům zjevení,“ řekl.

Odkaz víry a radosti

Historie Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů v Rakousku sahá více než 160 let do minulosti. První členové se při snaze vybudovat trvalé společenství víry museli vypořádávat s náboženskými předsudky, politickými zvraty a válkami.

Pro Helmuta je tato historie také součástí příběhu jeho rodiny.

Jeho otec Johann vstoupil do Církve jako mladý univerzitní student ve Vídni, kde studoval divadlo a filozofii a hledal náboženskou pravdu. Později sloužil jako president okrsku a v roce 1980 se stal prvním presidentem kůlu v Rakousku.

Helmutovi bylo v té době pouhých sedm let, ale zážitek, který později zaznamenal jeho otec, je pro něj dodnes obzvláště významný.

Několik měsíců předtím, než byl kůl zorganizován, Johann vyprávěl o svém snu, ve kterém se procházel zahradami vídeňského zámku Schönbrunn a potkal presidenta Ezru Tafta Bensona, tehdejšího presidenta Kvora Dvanácti apoštolů. President Benson mu ve snu dal požehnání se zaslíbením ohledně budoucnosti Církve v Rakousku.

„Církev poroste, když se její členové stanou šťastnějšími,“ vzpomínal Johann.

O několik měsíců později se dozvěděl, že president Benson přijede do Vídně zorganizovat první kůl v Rakousku. Když byl Johann ustanoven presidentem kůlu, řekl, že president Benson se s ním podělil o totéž poselství, tentokrát však do větších podrobností.

Pro Johanna se toto zaslíbení stalo výzvou pomáhat členům Církve nacházet větší radost díky tomu, že budou následovat Ježíše Krista a budou mít rádi druhé.

Později uvedl, že křesťanská láska není pouhou reakcí na to, jak se k nám druzí chovají, ale vědomým rozhodnutím následovat Spasitelův příklad.

Johann si o mnoho let později, poté co sloužil jako president chrámu Frankfurt v Německu, všiml dalšího spojení mezi chrámem a touto zásadou.

„Chrám je Boží univerzita, kde se této lásce učíme,“ řekl.

„Plakali jsme, smáli jsme se, tancovali jsme“

Svatí posledních dnů v Rakousku celá léta doufali, že jednoho dne by mohl být v jejich zemi postaven chrám.

Když president Russell M. Nelson 4. dubna 2021 během pandemie covidu-19 oznámil výstavbu chrámu Vídeň v Rakousku, přinesla tato zpráva radost členům Církve, kteří většinu svého života museli kvůli návštěvě chrámu cestovat do zahraničí.

Signe se toto oznámení zdálo téměř neuvěřitelné. Jako mladá žena slýchávala vedoucí Církve mluvit o budoucnosti, kdy budou chrámy dostupnější. V té době pochybovala, že se tohoto dne ve své vlastní zemi dožije.

„Byla jsem tak dojatá, protože to byl zázrak,“ vzpomínala.

Její myšlenky se okamžitě obrátily ke starším členům Církve, kteří rádi navštěvovali chrám, ale již nezvládali dlouhé cesty, a k mladým lidem, kteří se jednoho dne budou moci dostat do chrámu Vídeň veřejnou dopravou.

„Jaký zázrak a jaké požehnání v mém životě,“ řekla.

Pro Helmuta a jeho manželku Julii znamenalo toto oznámení jiný druh oslavy. Generální konferenci sledovali na notebooku v ložnici a když uslyšeli jmenovat chrám ve Vídni, tak vykřikli. Jejich synové přiběhli, aby zjistili, co se stalo.

„Plakali jsme, smáli jsme se, tancovali jsme,“ vzpomínal Helmut. „Byla to čistá radost.“

Nadšení pokračovalo až do pozdních nočních hodin, kdy si přátelé a rodina vyměňovali zprávy a oslavovali tuto novinu.

Víc než jen budova

Pro Svaté posledních dnů jsou chrámy posvátným místem, kde lidé uctívají Ježíše Krista, dávají posvátné sliby Bohu a účastní se posvátných obřadů, o nichž věří, že sjednocují rodiny a poskytují duchovní vedení.

Starší Cziesla během svého proslovu při slavnostním výkopu vzpomínal na to, že když vyrůstal v severním Německu, jeho rodiče cestovali více než 1 000 kilometrů, aby mohli navštívit chrám ve Švýcarsku. Pamatuje si, že když se vrátili, pociťoval doma více pokoje, trpělivosti a lásky. O několik let později při své první návštěvě chrámu poznal tentýž pocit.

Řekl: „Chrám je duchovním domovem – domem našeho Pána Ježíše Krista, kam nás zve, abychom se od Něj učili.“

Regina si vzpomíná, že byla svědkem podobného vlivu ve vlastní rodině. Poté, co její rodiče začali navštěvovat chrám, sledovala, jak se jejich vztah v průběhu let prohlubuje.

„Největším zázrakem pro mě bylo, když jsem viděla, jak se vztah mezi maminkou a tatínkem díky smlouvám, které uzavřeli v chrámu, každým měsícem a každým rokem zlepšuje,“ vypráví.

Když byla její matka o několik let později v terminálním stádiu nemoci, otec se o ni během boje s rakovinou staral. Jejich zkušenosti jsou dalším pohledem na trvalou lásku a oddanost, které se podle Reginy rozvíjely díky chrámového sňatku jejích rodičů.

Signe doufá, že nový chrám posílí v Rakousku přátelství a porozumění mezi Svatými posledních dnů a jejich sousedy.

Katolička Cornelia Pillmann-Bilyová se poprvé seznámila s Církví díky svému manželovi. V roce 2023 ho doprovázela do chrámu Freiberg v Německu, kde trávila čas v návštěvnické části a zahradě.

Řekla: „Tento čas byl pro mne velmi příjemný a uklidňující. Jsem potěšena, že slavnostní výkop pro stavbu chrámu Vídeň probíhá v mé rodné zemi a že budu moci zanedlouho znovu zažívat tytéž pozitivní pocity.“

Starší Cziesla vyslovil podobnou naději, pokud jde o přátele nebo sousedy, kteří se možná podivují nad tím, co to bude za novou budovou. „Doufám, že odpověď nebude spočívat jen v kráse této budovy, ale především v životě lidí, kteří tento dům budou navštěvovat,“ řekl.

Pro staršího Czieslu se radost obklopující první chrám v Rakousku nakonec vrací zpět ke Spasiteli. Řekl: „Těším se na tento chrám celým svým srdcem, protože Ježíš Kristus je mou radostí – a protože to bude Jeho dům.“