Ve věku 95 let zemřel president M. Russell Ballard

Se zármutkem oznamujeme, že zemřel president M. Russell Ballard, úřadující president Kvora Dvanácti apoštolů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Smrt jej zastihla 12. listopadu 2023 přibližně ve 23:15 v kruhu jeho blízkých doma, kam se vrátil po nedávné krátké hospitalizaci a kde se podle svých možností věnoval svým povinnostem. Bylo mu 95 let.

President Ballard se stal apoštolem 6. října 1985. Úřadujícím presidentem Kvora Dvanácti apoštolů byl prohlášen 16. ledna 2018. Podobně jako v případě apoštolů v novozákonních dobách jsou i dnešní apoštolové povoláváni, aby byli zvláštními svědky Ježíše Krista. President Ballard byl jedním z 15 mužů, kteří dohlížejí na růst a rozvoj celosvětové Církve, která nyní čítá více než 17 milionů členů.

„President Ballard nikdy nebyl nerozhodný,“ uvedl president Církve Russell M. Nelson. „Přesně věděl, čemu Pán učí a jak to lze uplatnit v osobním životě, aby to člověku přinášelo radost a štěstí.“

„Těsně jsme spolupracovali a mě vždy těšila jeho laskavost,“ uvedl president Dallin H. Oaks z Prvního předsednictva, který vedle presidenta Ballarda sedával v Kvoru Dvanácti apoštolů více než tři desítky let. „Byl to člověk hodný důvěry. A byl to člověk, který důvěřoval vám.“

President Ballard za sebou zanechal sedm dětí, 43 vnoučat, 105 pravnoučat a jedno prapravnouče.

Podrobnosti ohledně smutečního obřadu budou upřesněny.

Pracovní morálku si v životě osvojil brzy

Melvin Russell Ballard se narodil v utažském Salt Lake City 8. října 1928 Melvinovi R. a Geraldine Smith Ballardovým. Pracovní morálku si v životě osvojil brzy, a to v prodejně automobilů. Jeho otec založil společnost Ballard Motor Company a mladý Russell, který byl v rodině se čtyřmi dětmi jediným chlapcem, pracoval v každém oddělení této společnosti, což zahrnovalo i převážení automobilů z místa na místo na parkovišti s vozy z druhé ruky v době, kdy byl sotva náctiletý.

Tyto zkušenosti se přetavily v pracovní vzorec, který presidentu Ballardovi dobře sloužil ve všech oblastech života. „Díky tatínkovi jsem se naučil, že když něco člověk začne, má to dokončit,“ řekl. „V konečném důsledku to dopadne k vaší spokojenosti – buď dosáhnete vítězství a ponese to užitek, nebo zjistíte, že to nebude fungovat, a upustíte od toho; ale nikdy nic nenecháte být s tím, že si budete lámat hlavu, zda jste u toho ochotni vytrvat.“

Takovýto vytrvalý postoj se presidentu Ballardovi v životě často hodil – mimo jiné během studií na Utažské univerzitě; v rámci profesní dráhy v automobilovém průmyslu, na trhu s nemovitostmi a investičním trhu; a při působení v rozličných církevních pověřeních.

„Jeho podnikatelské zkušenosti se mu hodily ve chvílích, kdy kladl zkoumavé otázky, které je třeba si klást, když přicházíte s nějakým programem nebo se ptáte: ‚Využíváme tyto zdroje a materiály efektivně?‘“ uvedl president Oaks.

Vedoucí Církve, kterému kolovala v žilách krev proroků

President Ballard měl ve své kanceláři busty tří proslulých vedoucích Církve: zakladatele Církve Josepha Smitha a jeho bratra Hyruma (svého prapradědečka) a také Hyrumova syna, presidenta Josepha F. Smitha, který byl šestým presidentem Církve. Jejich odkaz křesťanského učednictví, který samozřejmě zahrnuje i mučednickou smrt Josepha a Hyruma v roce 1844, motivoval presidenta Ballarda až do jeho smrti.

„Když jsem si uvědomil, kdo byli oni, a kdo jsem já, bylo to k neuvěření,“ řekl president Ballard v roce 2019. „Jsem si neustále vědom toho, že mám vzhledem k tomu, že jsem s nimi spřízněn, určitou povinnost. Slyším je neustále říkat: ‚Dej se do toho; dělej něco užitečného. Začni jednat, chlapče; neseď jen tak.‘ Byli to muži činu. Museli to být muži činu.“

President Ballard si přál, aby se každý Svatý posledních dnů, včetně jeho dětí, hluboce zamýšlel nad životem plným víry, který tito první vedoucí Církve vedli. Svému synu Craigovi, který byl v té době devatenáctiletým misionářem, řekl: „Pamatuj na to, že ti v žilách koluje krev proroků.“

Craig vzpomíná, jak si pomyslel: „No, tak kvůli tomu se vůbec neocitám pod tlakem.“ A dodal: „[Tatínek] se na [ty busty] v kanceláři díval každý den… a podle mě pociťoval, že se musí snažit ze všech sil. A toto vštípil i nám ostatním.“

President Nelson uvedl, že obrácení, oddanost a zasvěcení „měl [president Ballard] v krvi. Jen si to představte – měli jsme výsadu sedávat vedle muže, který je prapravnukem Hyruma Smitha. A jehož praprastrýcem byl Joseph Smith. Každý den pociťuji, že jsem za tuto výsadu moci spolupracovat s přímým potomkem těchto uznávaných a vysoce vážených vedoucích zavázán vděčností. President Ballard se vyznačuje stejnou morální zásadovostí, jakou se vyznačovali i oni.“

President Ballard ve svém posledním proslovu na generální konferenci, který pronesl 1. října 2023, mluvil o Proroku Josephu Smithovi a o jeho ústřední roli ve Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista a o požehnáních, která z toho pramení.

President Ballard působil v rámci své církevní služby mimo jiné jako mladý misionář v Anglii, biskup, president Kanadské misie Toronto, člen Předsednictva Sedmdesáti a více než tři desítky let jako apoštol.

„Kvůli penězům bych to nedělal,“ řekl president Ballard. „Nedal bych se najmout za peníze, abych dělal to, co se ode mne jakožto od člena Kvora Dvanácti žádá. Ale pracovat pro Pána je tou největší výsadou, které se kdy člověku může dostat. Svědčíme o tom, že život a služba Pána Ježíše Krista jsou skutečné.“

President Ballard bral tuto zodpovědnost vážně – ať již jako někdejší předseda misionářské rady Církve (což zahrnovalo i práci na vytvoření příručky „Kažte evangelium mé“, školicího průvodce určeného všem misionářům), kdy měl na starosti více než 50 000 misionářů, nebo jako otec pěti dcer a dvou synů.

Zvláštní svědek, mimořádný otec

President Ballard uvedl, že některé ze svých nejúžasnějších zkušeností získal, když učil své děti o evangeliu Ježíše Krista. „Naučíte se vystihnout ony příležitosti k výuce, a když jste bdělí a pozorní, tyto příležitosti přicházejí; a jakmile nastanou, je škoda, pokud některý otec promešká možnost naučit své děti určité zásadě.“

Jedna z těchto příležitostí nastala, když se president Ballard koncem 80. let stal apoštolem. Craig, jeho nejmladší syn, přiznává, že byl „poněkud zahořklý“, protože otec býval často pryč kvůli nějakému pověření. Nebylo lehké dělit se o muže, kterému říkal „tati“, se Svatými posledních dnů z celého světa. „Když jsem byl malý, nerozuměl jsem tomu,“ řekl Craig. Naštěstí si president Ballard tohoto nepochopení povšiml. Rozpoznal příležitost k výuce a vzal Craiga s sebou, když v rámci jednoho církevního pověření cestoval na Tongu a Samou.

„Když jsme vystoupili z letadla, poprvé jsem si uvědomil, jak ho vnímají druzí,“ uvedl Craig. „Mnozí kráčeli pěšky dva dny, jen aby mohli přijít a spatřit apoštola. V tom okamžiku se pro mě důvěrná znalost tohoto člověka proměnila z břemene v požehnání.“

Byl to, jak Craig řekl, obrázek toho, že president Ballard měl dar nejen lidem něco povídat, ale také je učit.

„Neřekl zkrátka: ‚Tak se s tím smiř.‘ Uvědomoval si, že tomu potřebuji porozumět a že potřebuji patřit k těm, kteří ho v jeho povolání podporují,“ uvedl Craig. „Byla to pro mě cenná zkušenost, ze které jsem se mohl něčemu naučit, a takové zkušenosti jsem díky němu získal jedinečnými způsoby mnohokrát. Nebyl to jen zvláštní svědek – byl to také mimořádný otec.“

Další příležitost k výuce nastala poté, co si dcera presidenta Ballarda Tammy jako školačka hrála s kamarády v autě, které z nějakého důvodu popojelo dozadu, přičemž se mu rozbily dveře. Tammy uvedla, že dočista zkoprněla, když zjistila, že auto, o němž se domnívala, že je tatínkovo, ve skutečnosti patří někomu jinému. President Ballard řekl, že když se vrátil domů a uviděl výraz v obličeji své dcery, věděl, že bude pozorně poslouchat každé slovo, které jí řekne. „Učil jsem ji, že má mnohem větší cenu než cadillac, který nabourala, a že to, co se děje v jejím životě a jak je drahocenná, je pro mě mnohem důležitější. Auto se dá spravit, ale kdyby udělala v životě něco špatného, dávalo by se to do pořádku mnohem hůř.“

„Bude se na něj vzpomínat jako na skvělého manžela a úžasného otce,“ uvedl president Nelson. „To bylo jeho nejvyšší prioritou. Dával nám v tom dobrý příklad, navzdory tomu, že na jeho čas byly kladeny nesčetné nároky. Rodina pro něj byla vždy na prvním místě.“

Děti presidenta Ballarda se během let naučily spoléhat na jeho duchovní sílu. Jeho dnes již zesnulá manželka Barbara řekla: „Když jsme byli na misii v Kanadě, začínal náš synek zrovna chodit do školky a vůbec nikoho tam neznal. Měl velký strach. Manžel si ho vzal do pracovny, kde spolu poklekli a modlili se, aby mu Nebeský Otec pomohl najít přátele. Modlili se tak spolu několik dní za sebou. A takto pomohl několika našim dětem, když měly nějaké mimořádné potřeby.“

Ballardovi se spolu nejen modlili, ale také spolu dováděli během dobrodružných rodinných dovolených. President Ballard vzpomíná na výlet do Kalifornie, kam se vydali v jednom z úplně prvních obytných vozů, které sjely z výrobní linky. „Vzal jsem je do Čínské čtvrti a celé San Francisco si ten obří vůz prohlíželo, ukazovalo si na něj a smálo se mu,“ řekl. „Nezvládl jsem najít místo, kde bych s ním mohl zaparkovat, a tak jsem je nechal v Čínské čtvrti vystoupit a jezdil jsem dokola po sanfranciských kopcích a nakonec jsem je pak zase všechny naložil.“

Oženil se s Barbarou, která byla jeho „andělem“

President Ballard nedokázal mluvit o své rodině, aniž by ocenil Barbaru. „Je to zkrátka anděl. Je nesmírně těžké žít s někým, kdo je skoro dokonalý,“ uvedl. Seznámili se na společenské akci Utažské univerzity „Hello Day Dance“. „Nejenže byla krásná, ale měla i oslnivou povahu. Věděl jsem od začátku, že se s ní chci oženit, ale ona moje pocity nesdílela. Bylo docela těžké ji přesvědčit. Škádlívám ji, že přimět ji, aby souhlasila, že se za mě provdá, byl ten největší prodejní úspěch mého života.“

President Ballard si Barbary vážil jakožto úžasné matky, díky jejímuž klidnému přístupu se rodinný život více podobal nebi. „Všech sedm našich dětí, kdybyste si je sem přivedli a zeptali se jich, zda jejich maminka někdy doma zvýšila hlas, by vám odpovědělo, že ne, že to nikdy neudělala. Její povaha jí umožňuje překonávat krize s velkým klidem a v tichosti. Je milá, láskyplná, starostlivá, všímavá a děti ji zbožňují. Nikdo na světě se nevyrovná tomu, jak naše děti smýšlejí o své mamince.“

Jejich druhorozené dítě, dcera Holly, souhlasí. Uvedla, že vzájemná láska a úcta jejích rodičů působí na její chování a chování jejích sourozenců tak, že to má vliv na celý jejich život.

„Vždycky jsme se těšili, až budeme doma, kde díky našim rodičům, kteří se k sobě chovali moc hezky, panovala skvělá atmosféra,“ uvedla. „Naučila jsem se, že je zapotřebí s každým jednat s úctou. A rodičům se to velmi dobře dařilo ve vztahu k nám dětem.“

President Oaks, který byl povolán do Kvora Dvanácti apoštolů rok před presidentem Ballardem, řekl, že „nesmírně obdivuje, jak se president Ballard chová ke své věčné společnici Barbaře. V jejím a ve svém pokročilém věku jí je zkrátka příkladným manželem. Velmi pozorným. A velmi laskavým.“

Barbara zemřela 1. října 2018 ve věku 86 let. Ani při dlouhém boji se zdravotními problémy včetně Alzheimerovy choroby ji neopouštěl příznačný šarm a smysl pro humor.

„Jsem velmi vděčný za to, že vím, kde teď je má drahá Barbara, a že jednou budeme opět spolu s naší rodinou po celou věčnost,“ uvedl president Ballard na generální konferenci pět dní poté, co Barbara zemřela.

Individuální služba jednotlivci

Láskyplné pocity, které president Ballard choval ke své rodině, se týkaly i těch, které učil od řečnického pultu. Během svého proslovu na generální konferenci Církve v dubnu 1980 Svaté posledních dnů vyzval, aby mu zaslali jména těch, kteří se ocitli v nouzi. Na oplátku slíbil, že těmto lidem napíše povzbudivý dopis. Ze všech koutů světa přicházely stovky dopisů. President Ballard nakonec napsal lidem, kteří potřebovali duchovní pomoc, přes 600 povzbudivých osobních dopisů. Jeden z příjemců napsal: „Domnívám se, že Váš dopis byl skutečným začátkem této fantastické změny v mém životě, a z celého srdce Vám za něj děkuji.“

„Měli bychom projevovat zájem o jednotlivce,“ uvedl president Ballard. „Měli bychom každým možným způsobem hledat příležitosti k tomu, abychom si na této cestě smrtelností navzájem pomáhali. Domnívám se, že lidé jsou v hloubi duše v podstatě dobří, a myslím si, že chtějí poznat pravdu, ale nevědí, kde ji najít. Kladou si otázky: ‚Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Proč jsem zde? Kam směřuji? Kam toto celé vede? A kam to vede mě?‘“

President Ballard sepsal odpovědi na tyto otázky ve své knize „Our Search for Happiness“ (1993), která pomáhala druhé učit o Církvi a o smyslu jejich života. K dalším dílům presidenta Ballarda patří příručka „Counseling with Our Councils“ (1997), kterou používají mnozí místní vedoucí z celé Církve.

President Ballard při všem, co prožíval jako manžel, otec a apoštol, vzhlížel k Ježíši Kristu, u Nějž hledal inspiraci a ujištění ve všem, co dělal. Dokonce pro povzbuzení v obtížných dnech často nosil v náprsní kapse malý obrázek Spasitele.

„Kdykoli byl sklíčený, [tento obrázek Ježíše Krista] vytáhl, podíval se na něj a pomyslel si: ‚To zvládnu. Pro Něj dokážu udělat cokoli,‘“ řekla Holly.

President Ballard dospěl k poznání, že evangelium Ježíše Krista je ve světě proměnlivých hodnot kotvou. „Jsem silně přesvědčen o tom, že ti, kteří jsou skutečně zakotveni ve své víře ve Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista, v poslání Proroka Josepha a ve zjevení, kterých se Církvi jeho prostřednictvím dostalo a která potvrzují a prohlašují, že Ježíš Kristus je Syn Boží a že evangelium se nachází na zemi, budou schopni snést cokoli, co jim život postaví do cesty.“