V roce 2020 se zdálo, že se vše točí kolem toho, co nejde. Je proto paradoxní, že loni byl zaznamenán nárůst úsilí v oblasti dobrovolnické činnosti a času, který jí byl věnován. Lidé se zaměřovali na to, co dělat mohou, a usilovali o to, aby dokázali druhým pomáhat novými způsoby. Dobrovolnická činnost představuje skvělou možnost, jak se seznámit s novými lidmi, najít si přátele na celý život a začlenit se do společnosti ve svém okolí.
Rachael Maughanová, studentka magisterského programu na Surreyské univerzitě, pracuje jako dobrovolnice pro organizaci Rural Refugee Network. Tato organizace se sídlem ve Spojeném království umožňuje místním dobrovolníkům seznámit se s uprchlíky a pomáhat jim se začleněním do společnosti v místě, kde žijí. Rachael se na tomto úsilí podílí prostřednictvím pravidelných telefonátů, které dávají jejím přátelům z řad uprchlíků příležitost procvičovat si angličtinu. Co je však důležitější, podporuje je ve snaze najít si ve společnosti, do níž se nově začlenili, příležitosti získat vzdělání a zaměstnání.
Rachael se domnívá, že tyto vztahy přinášejí výhody oběma stranám. Říká, že díky těmto pravidelným rozhovorům uprchlíci, s nimiž je v kontaktu, „získávají spíše kamarádku než jen dalšího sociálního pracovníka, který má za úkol jim pomáhat“. Rachael uvádí, že je to přínosem i pro ni: „Nemám pocit, že bych toho tolik udělala, ale získala jsem přátele …, což je i pro mě nesmírně důležité.“
Cílem organizace Rural Refugee Network je „pomáhat uprchlíkům postavit se v rámci místní společnosti na vlastní nohy“. Rural Refugee Network dbá na to, aby prostředky a podpora byly dostupné i uprchlíkům, kteří žijí mimo rozsáhlé městské aglomerace. Tento cíl se zvláště během pandemie covidu-19 zčásti daří naplňovat díky dobrovolníkům, z nichž mnozí se věnují pouhým hovorům po telefonu.
I Rachael pociťuje frustraci, která pramení z toho, že kvůli covidu-19 není možné scházet se s druhými a veškerý čas s nimi lze trávit jen on-line. Domnívá se, že když se zaměříme na službu, budeme přes to všechno pociťovat sounáležitost, která nám bude pomáhat, dokud se situace nezlepší. Prostou možností, jak tuto sounáležitost pociťovat a mít na ní podíl, může být pouhý rozhovor po telefonu.
Touha pomáhat a sloužit lidem ve svém okolí je pro členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů zcela přirozená. Mnozí si během pandemie museli pro službu druhým najít nové způsoby. Metody, které se pro službu naskytly, byly často vskutku něčím malým a prostým, jako je například rozhovor po telefonu. Budeme-li se zaměřovat na to, co můžeme dělat, a budeme-li to dělat bezpečně, může to přinášet výsledky, které změní život nejen druhým, ale i nám samotným.