Ekologická udržitelnost v rámci fungování Církve

President Russell M. Nelson učil: „Co máme jakožto příjemci božského Stvoření dělat? Máme pečovat o zemi, být jejími moudrými správci a ochraňovat ji pro budoucí generace. A máme se mít navzájem rádi a pečovat jeden o druhého.“

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů se snaží touto prorockou radou řídit prostřednictvím zodpovědné správy při své činnosti po celém světě, což zahrnuje správu sborových domů, chrámů, vozových parků, farem a dobročinných a vzdělávacích zařízení. Mnohé programy jsou v chodu již desítky let. Další byly vyvinuty v nedávné době, tak jak se začaly naskýtat nové technologie a příležitosti.

Církev v rámci vedení úsilí o udržitelnost v celé šíři svého působení stanovila několik hlavních priorit, včetně následujících:

Využívat obnovitelnou energii. Církev má nainstalovány solární systémy již od roku 1986; k listopadu 2024 si vyrábělo fotovoltaickou elektrickou energii přes 750 budov ve vlastnictví Církve, včetně sborových domů, chrámů, škol a skladů. Stovky dalších budov využívají programů dodavatelů energií k platbám za elektřinu z obnovitelných zdrojů. Kromě toho využívá hrstka sborových domů a chrámů k vytápění a ochlazování geotermální energii.

Zvyšovat energetickou účinnost. Dlouhodobým cílem Církve je již po mnoho let provozovat dobře izolované budovy, které budou využívat energie s vysokou účinností. Nedávná vylepšení zahrnují instalaci LED osvětlení, chytré ovládání topení, chlazení a zavlažování a využívání bateriových úložišť v místech s nespolehlivou elektrickou sítí.

Šetřit vodou v souladu s potřebami životního prostředí a dostupnými zdroji. V oblastech s omezenými vodními zdroji Církev snižuje spotřebu vody prostřednictvím chytrého ovládání zavlažování, omezení málo využívaných zatravněných ploch a dovybavení nemovitostí dalšími prvky v rámci terénních úprav zaměřených na udržování vody v krajině (také známých jako suché terénní úpravy nebo suché zahrady). Církev spolu s dalšími zainteresovanými veřejnými subjekty rovněž darovala desítky tisíc vodohospodářských akcií, aby tak napomohla ochraně utažského Velkého Solného jezera.

Omezit, znovu využít a recyklovat, aby se zabránilo plýtvání. Církev se snaží zaopatřovat své potřeby prostřednictvím dodavatelských řetězců využívajících udržitelné zdroje a rovněž se v maximální možné míře snaží vyhýbat nutnosti ukládat odpad na skládky. K nejdůležitějším opatřením patří například následující:

• Sto procent kalíšků na vodu využívaných při svátosti je vyrobeno z recyklovaného plastu a po bohoslužbě je lze tam, kde to místní obce umožňují, opět recyklovat. Externí specialisté určili, že recyklovaný plast má nejnižší celkový dopad na životní prostředí, a to dokonce i ve srovnání s papírovými kalíšky.
• Tiskařské provozy ve Spojených státech jsou schopné ve značné míře recyklovat.
• Ve Spojených státech a Kanadě se ve všech budovách vlastněných Církví vybírají starší elektronické přístroje, které jsou v souladu se zodpovědným přístupem buď darovány dále, nebo recyklovány.
• Po celé Latinské Americe jsou v církevních distribučních prodejnách plastové tašky nahrazovány taškami na více použití.
• Tiskařské provozy v Peru mají certifikaci potvrzující využívání dřeva získávaného z obnovitelných zdrojů.
• V Brazílii se pro účely konferencí mládeže začínají pořizovat trička vyrobená z recyklovaného plastu.

Omezit emise z dopravních prostředků. Církev u svého globálního vozového parku přijala měřítka pro vysoce efektivní využívání paliva, kterými se řídí správci hmotného majetku, misionáři i další pracovníci. Na vybraných místech s vysokým počtem členů využívajících jízdní kola jsou k dispozici přístřešky pro jejich uskladnění. U několika chrámů a sborových domů jsou tam, kde to místní podmínky vyžadují nebo kde se to považuje za strategickou příležitost, nainstalovány nabíječky pro elektromobily.

Při projektování a výstavbě našich budov využívat udržitelné koncepce. Církev vzhledem k tomu, že staví krásné chrámy a další budovy, přistupuje zodpovědně k výběru materiálů, místa a metod, což je zapotřebí k zajištění dlouhodobého provozu a údržby v souladu se zásadami ochrany životního prostředí. V odlehlejších oblastech zachovávání zásad udržitelnosti často znamená využívání menších a danému místu lépe přizpůsobených projektů, které jsou energeticky méně náročné.

Využívat na církevních dobročinných a investičních farmách po celém světě udržitelné zemědělské postupy. To znamená využívání krycích plodin; střídání plodin; bezorbové a nízkoorbové zemědělství; organizaci využívání pastvin; využívání propracovaných zařízení zaměřených na snížení spotřeby vody a snížení množství odpadu a využívání chemikálií; a využívání dalších postupů na podporu dlouhodobé produktivity půdy a snižování negativních dopadů na životní prostředí.

Přizpůsobovat se s ohledem na rizika vyplývající z klimatických změn a zvyšovat odolnost, a to zejména v souvislosti se zaváděním odpovídajících humanitárních projektů a norem správy hmotného majetku. Zvyšující se frekvence extrémních meteorologických událostí v neúměrně větší míře dopadá na chudé a zranitelné obyvatelstvo, které nemá zdroje potřebné k tomu, aby se přizpůsobilo proměnlivějším podmínkám nebo se zotavilo ze škod, které mají dlouhodobý dopad. Církev se již desítky let často zapojuje do projektů zaměřených na zkrášlování a zvyšování odolnosti místních komunit. Zahrnuje to celou škálu projektů od financování městských zahrad až po snižování eroze prostřednictvím výsadby stromů. Církev kromě toho ve spolupráci s uznávanými nevládními organizacemi ve značné míře přispívá k celosvětovým kampaním zaměřeným na potravinovou bezpečnost, energetickou nezávislost a přístup k pitné vodě, což všechno představuje důležité faktory přispívající k ochraně životního prostředí.