Náboženská svoboda znamená více než jen právo člověka věřit, čemu si přeje. Je to svoboda mluvit a jednat v souladu se základními prvky svého náboženského přesvědčení. Náboženská svoboda chrání právo každého člověka mít svou víru a projevovat ji, aniž by byl za to pronásledován, čelil obviňování nebo aniž by mu byl upírán nárok na rovnoprávnost. Tato svoboda rovněž zaručuje, že si lidé mohou své náboženství zvolit či změnit, anebo být, pokud si to přejí, zcela bez vyznání.
Toto právo čelí ve stále větší míře útokům, zpochybňování a restrikcím. Starší Ronald A. Rasband z Kvora Dvanácti apoštolů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů vedl debatu na toto téma se shromážděním studentů na Univerzitě Brighama Younga. Řekl: „Naše společnost je natolik zaslepená snahou o nápravu nespravedlivé diskriminace jedné společenské vrstvy, že nyní hrozí, že vytvoří jinou vrstvu, která se stane obětí pronásledování – a to věřící lidé, jako jste vy i já.“
Dále uvedl příklady náboženských škol, jež se potýkají se zpochybňováním správnosti toho, že vyžadují dodržování etického kodexu. Ředitelé velkých společností jsou přehlíženi či nuceni k rezignaci kvůli tomu, že jejich náboženské přesvědčení již není politicky přijatelné, a firmy a podniky jsou zavírány nebo jim je znemožňováno podnikání jen proto, že jejich majitelé či zaměstnanci projevují navenek svou víru.
Je důležité na tento posun upozorňovat, jelikož situace vzhledem k rostoucí toleranci vůči odlišným životním stylům dospěla k tomu, že způsoby života založené na náboženství se setkávají se zpochybňováním, zastrašováním a odsouváním mimo debatu.
Článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv OSN zní: „Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru, sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů.“
Podobně jedenáctý článek víry Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů uvádí: „Domáháme se výsady uctívati Všemohoucího Boha podle příkazů svého vlastního svědomí a dopřáváme všem lidem stejnou výsadu, nechť uctívají jakkoli, kdekoli nebo cokoli si vyvolí.“
Náboženská svoboda není důležitá pouze pro členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, ale je nezbytná pro možnost praktikovat veškerá náboženství. Prorok Joseph Smith řekl: „Jsem právě tak připraven zemřít při obraně práv presbyteriána, baptisty nebo dobrého člověka jakéhokoli jiného vyznání; neboť tatáž zásada, která by pošlapala práva Svatých posledních dnů, by pošlapala práva římských katolíků i členů jakéhokoli jiného vyznání, které by mohlo být neoblíbené nebo příliš slabé na to, aby se bránilo samo.“
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů nicméně prohlašuje, že „náboženská svoboda neplatí absolutně. Tam, kde je nutno bránit zájmy, o nichž není sporu, jako je například ochrana života, majetku, zdraví či bezpečnosti druhých lidí, je omezení náboženských činností na místě. Má se však jednat o skutečně nezbytná omezení, a nikoli o záminku ke krácení náboženské svobody.“
Je jasné, že náboženská svoboda je pro společnost důležitá. Tam, kde vládne náboženská svoboda, společnosti prosperují. Existuje silná spojitost mezi náboženskou svobodou na jedné straně a menší mírou chudoby, lepším veřejným zdravím, četnějšími právy pro ženy a menšiny, menší příjmovou nerovností a hospodářským růstem na straně druhé. (Viz odkaz: https://religiousfreedomandbusiness.org/religious-freedom-business .) Náboženskou svobodu potřebují všichni lidé – bez ohledu na své vyznání.