Jeden z méně známých příběhů z Bible vypráví o tom, jak Ježíš pověřil sedmdesát svých následovníků tím, aby sloužili a kázali druhým. V Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů je úřad „sedmdesátníka“ odvozen právě z tohoto příběhu. Jeden Dán a jeden Francouz, kteří byli nedávno, uprostřed pandemie, povoláni do této funkce, hledají možnosti, jak povznášet druhé a jak jim pomáhat.
| Temple Square is always beautiful in the springtime. Gardeners work to prepare the ground for General Conference. © 2012 Intellectual Reserve, Inc. All rights reserved. | 1 / 2 |
„Můžete-li dát něco ze sebe, vaše láska a starostlivost bude inspirovat a povzbuzovat druhé,“ říká starší Franck A. Poznanski, jehož povolání sedmdesátníkem bylo oznámeno během celosvětového virtuálního shromáždění letos v dubnu. Označení „starší“ představuje církevní hodnost, kterou jsou titulováni misionáři a vysoce postavení vedoucí Církve.
Starší Poznanski, rodák z Angers na západě Francie, je jedním ze dvou nových územních sedmdesátníků z území Evropa, což je správní subjekt Církve, který na severu sahá až k severským zemím a na jihu sahá až ke Španělsku a Kapverdám. Druhý sedmdesátník, starší Erik Bernskov, pochází z Jyllinge, jež leží 40 kilometrů na západ od Kodaně.
Oba byli povoláni jako územní sedmdesátníci. Na rozdíl od sedmdesátníků – generálních autorit žijí doma, poskytují vedení přiděleným kongregacím na daném území, nadále pracují ve své profesi a slouží jako dobrovolníci.
Vždy jim velmi záleželo na tom, aby byli přínosem pro Církev a společnost. „Těsně před vypuknutím pandemie covidu-19 jsme s manželkou začali jednou týdně v 6 hodin ráno podávat snídani bezdomovcům,“ vybavuje si starší Poznanski. „Mít příležitost sloužit potřebným a chudým lidem je vždy požehnáním.“ S manželkou Veronique jsou rodiči pěti dětí a prarodiči devíti vnoučat.
Když pandemie udeřila a návštěva bohoslužeb v církevních sborových domech nebyla možná, starší Bernskov s manželkou Annou spolu s dalším manželským párem navštěvovali bezpečně, jen u dveří, osamělé a starší členy kongregací ve svém kůlu. Za udržení bezpečné vzdálenosti jim zazpívali náboženskou píseň a nechali jim tam doma upečený koláč. „Když jsem viděl usměvavé tváře těch, kteří delší dobu neměli kontakt s druhými, mělo to na mě veliký vliv,“ vzpomíná starší Bernskov.
Starší Bernskov, který je profesí náborář, si váží své rodiny. On a jeho manželka jsou rodiči čtyř dětí a prarodiči pěti vnoučat. Než bylo omezeno cestování, rád se svými dětmi navštěvoval církevní chrámy. Tyto svatyně, které se nacházejí v několika městech po celé Evropě, jsou místy svatosti a pokoje. Při dvou takových návštěvách Anglie využil tuto příležitost také k tomu, aby šel na fotbalový zápas.
Starší Bernskov vzpomíná, že když byl chod světa zastaven, chodil na dlouhé procházky v přírodě a trávil čas s rodinou. Minulý rok si s větší silou uvědomil, jakou hodnotu má udržování kontaktu s lidmi kolem nás. „Když už pandemie na některých místech slábne, doufám, že si opět budeme navzájem sloužit, navštěvovat se a těšit se ze společnosti jeden druhého,“ říká.
Starší Poznanski vede církevní vzdělávací programy pro mládež a mladé dospělé v Evropě, což je jeho zaměstnáním na plný úvazek. Vzpomíná, jak mu dělalo starosti, že zapsaní studenti by během pandemie mohli čelit těžkostem, které by mohly vést k tomu, že zmeškají hodiny nebo se jich na nějakou dobu přestanou účastnit. Hodiny však byly přesunuty on-line a on se stal svědkem božské pomoci. „Na konci roku 2020 jsme měli více studentů než v předchozím roce,“ vybavuje si.
Starší Poznanski uvádí, že když byl povolán územním sedmdesátníkem, pomohlo mu to také naučit se důvěřovat Bohu. Přemáhala ho úzkost a nejistota, ale současně také láska Ježíše Krista. „Pociťoval jsem, že si nemám dělat starosti. Že mi Pán pomůže,“ říká závěrem.