Služba staršího Stevensona napříč Evropou a Střední Asií

Starší Gary E. Stevenson z Kvora Dvanácti apoštolů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů navštívil od 22. do 31. října během své desetidenní cesty Francii, Ázerbájdžán, Uzbekistán a Rakousko.

Vystoupil na konferenci v Paříži, zúčastnil se 7. světového fóra o mezikulturním dialogu v Baku, setkal se s představiteli občanské a náboženské sféry v Ázerbájdžánu a Uzbekistánu a poskytl školení vedoucím misií a územním sedmdesátníkům ve Vídni.

Paříž: Odjezd ze Sionu za účelem návštěvy Sionu

V neděli 25. října se více než 700 přátel a členů shromáždilo v hotelu ve východní části Paříže na mimořádné konferenci, na které se sešly místní kongregace.

Mnozí viděli staršího Stevensona mluvit během přenosů z generální konference a nyní se nemohli dočkat, až si ho vyslechnou osobně.

Sestra Brigitte Michoulierová, která je členkou Církve již 50 let, řekla: „Líbí se mi konferenční proslovy staršího Stevensona, ale jeho samotného vlastně neznám. Velice se těším na to, že se od něj budu moct učit.“

Sestra Mélissandre Sabathier Robicová vnímala návštěvu staršího Stevensona, která přišla po třech letech od doby, kdy vstoupila do Církve, jako projev Pánovy lásky vyjádřené prostřednictvím Jeho služebníků. „Pociťujeme, že nás vnímají, a pociťujeme, že jim na nás záleží,“ uvedla.

Bratr Dominique Calmels, člen předsednictva chrámu Paříž, popsal tuto dobu jako „velmi složitou“ a vyjádřil naději, že starší Stevenson promluví o tom, jak mohou lidé projevovat více lásky, trpělivosti a úcty.

Starší Stevenson ve svém proslovu zmínil, jak se se starším Jackem N. Gerardem, presidentem církevního území Evropa-střed, zeptali místních vedoucích Církve, jaké jsou podle nich nejsilnější stránky jejich členů. Starší Stevenson ve snaze zaznamenat jejich odpovědi popsal téměř celou stránku svého zápisníku. Mezi silné stránky, které tito vedoucí uvedli, patří vzájemná láska mezi členy, mládež, která se před odchodem do školy setkává na internetu, aby studovala písma, a lidé z mnoha kultur mluvící různými jazyky, kteří jsou sjednoceni ve víře.

Starší Stevenson řekl, že si téže jednoty povšiml, když se vydal ze „Sionu v Salt Lake City do Sionu v Paříži“. Poté popsal Sion prostřednictvím toho, jak si jeho obyvatelé navzájem slouží – truchlí s těmi, kteří truchlí, navzájem se utěšují a sdílejí víru v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření.

Taková péče svědčí o lásce a úctě, o nichž bratr Calmels doufal, že uslyší. „Je to něco, na co nezapomenu,“ řekl.

Starší Stevenson se v celém svém proslovu vracel k prvnímu článku víry: „Věříme v Boha, Věčného Otce, a v Jeho Syna, Ježíše Krista, a v Ducha Svatého.“ Svědčil o Ježíši Kristu jako o Spasiteli a Vykupiteli: „On žije. Víme to.“

Baku: Upevňování pokoje v jednom rozhovoru za druhým

Starší Stevenson po shromážděních a schůzkách, jichž se zúčastnil ve Francii, spolu se svým doprovodem, který tvořil starší Benjamin M. Z. Tai z Předsednictva Sedmdesáti a jeho manželka, sestra Naomi Taiová, a starší Gerard s manželkou, sestrou Claudette Gerardovou, opustili Evropu a odcestovali na východ do ázerbájdžánského Baku.

Součástí jejich návštěvy byla účast na 7. světovém fóru o mezikulturním dialogu, rozhovory s vedoucími představiteli občanského a náboženského života a zasvěcující shromáždění s místními členy a přáteli Církve.

Starší Stevenson se 27. října zúčastnil zahajovacího zasedání fóra, na kterém ke shromážděným promluvil ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev. Starší Stevenson byl také přizván, aby se připojil k dalším význačným hostům fóra za účelem pořízení společné fotografie.

Alijev popsal svou zemi jako „kulturní most mezi Asií a Evropou“ a řekl, že dodržování základních zásad toho, jak si počínat při mezinárodních jednáních, by mohlo vést k menšímu počtu konfliktů a rozsáhlejší spolupráci mezi jednotlivými zeměmi.

Později toho večera se Stevensonovi, Taiovi a Gerardovi zúčastnili večeře, na kterou je do své rezidence v Baku pozval šajch al-islám Alllahshukur Pashazade, předseda Rady kavkazských muslimů.

Ve zdobné přijímací místnosti lemované lustry a vyřezávanými dřevěnými paravány šajch al-islám během svého proslovu k účastníkům z celého světa staršího Stevensona přivítal a vyzvihl skutečnost, že Církev nedávno v Salt Lake City uspořádala mezináboženské fórum zemí G20.

Účastníci z různých náboženských a kulturních prostředí později ochutnali ázerbájdžánskou kuchyni, přičemž starší Stevenson seděl spolu se šejkem a dalšími pozvanými hodnostáři u hlavního stolu.

Následující den se starší Stevenson a další církevní vedoucí setkali s Raminem Mammadovem, předsedou státního výboru pro záležitosti náboženských sdružení Ázerbájdžánské republiky.

Poděkovali mu za pomoc s registrací Církve v roce 2024 a za posilování vazeb s dalšími náboženskými společenstvími. Mammadov vyjádřil potěšení nad tím, že přispěl k registraci Církve, a následná diskuse se zaměřila na možnosti další spolupráce v dané oblasti. V oficiálním prohlášení ázerbájdžánské vlády, které následovalo po setkání, předseda Ramin Mammadov ocenil návštěvu staršího Stevensona a potvrdil, že mezináboženský dialog a spolupráce jsou „v Ázerbájdžánu vysoce ceněny“.

Na plenárním zasedání „Dialog mezi náboženstvími – cesta ke společné budoucnosti“ diskutovali účastníci panelové diskuse o tom, jak mohou náboženská společenství přispět ke společné budoucnosti.

Starší Stevenson spojil úsilí o nastolení pokoje se zaslíbením Ježíše Krista, že mírotvorci budou nazýváni dětmi Božími. „Všichni jsme děti Boží. Jsme bratři a sestry,“ uvedl. Učil, že pokoj zahrnuje lidskou důstojnost, soudržnost a blahobyt, a nejedná se pouze o absenci konfliktu.

Starší Gerard později uvedl: „Všechno, čemu starší Stevenson učil, se zaměřovalo na Ježíše Krista. A myslím, že lidé si toho nakonec všimli.“

Starší Stevenson také strávil nějaký čas s místními členy a přáteli ve sborovém domě v Baku. Dětský pěvecký sbor přivítal církevní vedoucí během jejich návštěvy strhujícím podáním písně „Getsemane“.

Pro sestru Kalistu Hillovou, jejíž šest dětí bylo mezi zpěváky, byla příležitost setkat se v Ázerbájdžánu s apoštolem něčím nečekaným. Do Baku se přistěhovala teprve nedávno, a tak byla vděčná, že si její děti mohly vyslechnout svědectví staršího Stevensona o Ježíši Kristu a uvědomit si, „že jsou vnímány a milovány“.

Taškent: Upevňování partnerství, služba místním lidem

Z Baku starší Stevenson spolu se svým doprovodem brzy ráno odletěl do Taškentu v Uzbekistánu.

Během dne se setkali s představiteli, kteří mají na starosti vzdělávání, zdravotnictví, soběstačnost a náboženské záležitosti. Navázali na desítky let spolupráce, včetně humanitární činnosti Církve v Uzbekistánu, která probíhá od roku 1995, a zkoumali nové způsoby, jak společně sloužit místním lidem.

Na setkáních s vládními a náboženskými představiteli, včetně Dr. Muzaffara Kamilova, poradce presidenta Uzbekistánu pro náboženské a vzdělávací záležitosti, diskutoval starší Stevenson o humanitární činnosti v oblasti zdravotní péče a zajišťování pitné vody a lepších hygienických podmínek. Mezi další témata patřil screening rakoviny prsu, mamografické vybavení a další spolupráce v rámci programu náboženského vzdělávání Univerzity Brighama Younga a její vznikající lékařské fakulty.

Starší Stevenson popsal tento vztah slovy „začíná to do sebe zapadat“ a jeho vývoj označil za „úžasný pokrok“. Kladl důraz na náboženskou identitu Církve a na její učení, že máme milovat Boha a bližní , přičemž propojil vzdělávání a přípravu na profesní dráhu s duchovním rozvojem.

„Když budou mladí lidé mít tyto základy, pak si můžete být jisti, že tato generace bude silná,“ řekl. „A totéž budou moci udělat pro další generaci.“

Rozhovory během onoho dne také směřovaly ke kulturní spolupráci. Ve Středisku islámské civilizace se starší Stevenson dozvěděl o historické roli, kterou Uzbekistán hrál na křižovatce dávné hedvábné stezky a islámské civilizace, kde mezi jednotlivými národy probíhal obchod i výměna podnětů z oblasti filosofie, vzdělanosti a kultury. Dr. Kamilov zmínil možnost, že by zástupce Církve nebo BYU mohl sloužit v plánovaném poradním sboru tohoto střediska, což je jeden z příkladů toho, kudy by se rozvoj vzájemných vztahů mohl dále ubírat.

Po dlouhém dni plném schůzek využili starší a sestra Stevensonovi oněch 30 minut, které měli před odjezdem na letiště, k neformálnímu setkání se šesti členy ze zahraničí žijícími v Taškentu a s místním misionářským párem z řad starších členů.

Sedmnáctiletá Megan Oppermanová byla mezi nimi jedinou mladou ženou.

Starší Stevenson se na závěr své krátké promluvy obrátil k ní osobně s tím, že pro ni musí být obtížné být jedinou mladou Svatou posledních dnů v Uzbekistánu, a předal jí osobní požehnání.

„Podle mě bylo velmi výjimečné, že takto oslovil konkrétně mě,“ řekla poté Megan, když se zamýšlela nad jeho postřehem ohledně toho, jak obtížná může být její současná situace.

Vídeň: Povolán sloužit a svědčit

Během poslední etapy své desetidenní cesty učil starší Stevenson v rakouské Vídni vedoucí misií z 23 misií v území Evropa-střed a územní sedmdesátníky – nejvyšší místní církevní vedoucí – jak sloužit tak, jak by sloužil Spasitel, a jak vydávat svědectví o Ježíši Kristu.

Spojil Pavlovo povolání ze Skutků 26:16 být „služebníkem a svědkem“ se sdílením evangelia a životem podle něj. Vysvětlil, že služba a oznamování radostných zvěstí evangelia nejsou „dvě oddělené činnosti, ale základní prvky jednoho díla“, a to přinášení spasení a oslavení Božím dětem prostřednictvím Ježíše Krista.

Starší Stevenson, který čerpal z podobenství o vinici, jež se nachází v Knize Mormonově v Jákobovi 5, učil, že zatímco Pán urychluje své dílo, povolává i nadále další služebníky, aby pomáhali shromažďovat Izrael. Řekl vedoucím: „Toto je naplnění proroctví. … Toto je náš den.“ A vyzval je, aby učili celoživotnímu učednictví a usilovali o ně.

Download Photo

President Adonay S. Obando ze Španělské misie Madrid-jih řekl, že ho velmi zaujalo, jak starší Stevenson použil tuto kapitolu k tomu, aby sledoval Boží jednání s lidem smlouvy od Abrahama až po současnost a aby vysvětlil shromažďování Izraele po celém světě.

President Dirk Franz a sestra Anja Franzová, vedoucí Německé misie Hamburk, uvedli, že tato lekce posílila jejich touhu pomáhat misionářům pociťovat, že Nebeský Otec je povolává, aby shromažďovali Izrael. President Franz plánoval povzbudit misionáře, aby se postili o sílu překonat veškeré rozpaky ohledně sdílení evangelia a aby mluvili s lidmi a vyzývali je k uzavření smluv s Nebeským Otcem.

President Obando popsal výuku staršího Stevensona jako kolektivní a zároveň osobní: „Díky jeho úsilí o to, aby učil každého z nás, zatímco učí nás všechny, je pro nás jeho výuka nesmírně blízká a osobní.“ A uvedl, že díky pokoře, jasnému vyjadřování a neuspěchanému tempu staršího Stevensona měl čas naslouchat Duchu Svatému a získávat osobní vedení. Toto školení označil za „jeden z nejhlubších vzdělávacích momentů za dlouhou dobu“.