Starší a sestra Soaresovi sloužili v Portugalsku, zemi svých předků

Starší Ulisses Soares a jeho manželka Rosana se tento týden vrátili do Portugalska poprvé od doby, kdy před dvěma desítkami let vedli Portugalskou misii Porto. Při své čtyřdenní návštěvě Portugalska měli příležitost zavzpomínat, sloužit tamním 45 000 Svatých posledních dnů a prohloubit svůj vztah k této zemi svých předků.

„Vždy jsem snil o dni, kdy se sem vrátím a budu mít tentýž pocit, jaký jsem míval, když jsem zde sloužil jako president misie,“ řekl starší Soares, který pochází z Brazílie. „Ale dnes toho pociťuji mnohem více. Ani nedokáži popsat pocit, který ve mně vyvolává jednota, kterou si mezi sebou vybudovali zdejší členové, jednota mezi Církví a mezi církevními vedoucími.“

„Cítím se tu jako doma,“ dodala sestra Soaresová. „Je skvělé být zpátky, protože mi v žilách koluje portugalská krev.“

Starší a sestra Soaresovi nastoupili svou službu na misii v létě roku 2000. Jejich třem dětem bylo v té době 13, 9 a 5 let. Soaresovi uvedli, že jejich rodina zažila zázraky. Jejich děti našly přátele, lásku i rodinu.

„Bylo to tak skvělé, protože naše děti to tak dobře zvládaly,“ řekla sestra Soaresová. „Líbilo se jim tady a zamilovaly si zdejší lidi, děti, školu i své vrstevníky z Církve. Bylo to úžasné.“

A staršímu Soaresovi se podařilo objevit více svých portugalských předků.

Jednoho dne se presidenta Soarese poté, co zmínil své předky na konferenci okrsku v Coimbře (ve městě, kde se narodil jeden z jeho dědečků), zeptal jeden člověk nadšený pro genealogii na jméno jeho dědečka. O několik měsíců později předal tento muž budoucímu apoštolovi stovky jmen jeho předků, kteří žili mezi 17. a 19. stoletím. Zdrojem těchto jmen byly záznamy, které nejsou v Brazílii dostupné.

Na tento neočekávaný dar, jak řekl starší Soares, navázali portugalští Svatí, kteří tato jména vzali do domu Páně ve španělském Madridu. A tam tito oddaní členové Církve v zastoupení zmíněných stovek lidí prošli posvátnými obřady, o nichž Církev Ježíše Krista věří, že sjednotí rodiny na věky.

A toto, jak apoštol uvedl, dokládá, jak jsou Portugalci velkorysí.

„Jsou přístupní tomu, že si budou navzájem poskytovat pomoc a podporu,“ uvedl starší Soares. „Tento muž za mnou přišel, aniž by ode mě cokoli žádal – chtěl se se mnou jen podělit o svou lásku prostřednictvím své práce na rodinné historii. … Byl to jeden z velkých zázraků, které jsme zde v této zemi zažili.“

Starší Soares uvedl, že jeho prarodiče si do Brazílie, kam se přistěhovali, přivezli i své portugalské tradice. Jednou z těchto tradic byla častá rodinná setkání, která se konala při jakékoli příležitosti.

„Bylo nádherné vidět, jak si moji prarodiče zachovávají svou kulturu vzájemných objetí a vzájemné podpory i ve své nové vlasti,“ uvedl starší Soares. „Vytvořili si v Brazílii svou vlastní malou zemi. A takto jsem vyrůstal. Takto mě vychovávali rodiče, kteří mi zprostředkovávali onen kousek kultury mých prarodičů.“

Rodiče staršího Soarese vstoupili do Církve Ježíše Krista v roce 1965, když mu bylo šest let. Kdyby se jeho prarodiče nepřestěhovali do Brazílie, možná by se s Církví nesetkal nejméně do roku 1975, kdy Církev začala působit v Portugalsku.

Podle staršího Soarese se rodiče z matčiny strany, sami křesťané jiného vyznání, zasadili o to, že si jeho maminka vypěstovala věřící srdce, které ji připravilo na to, aby se mohla stát Svatou posledních dnů.

„A nyní jsem zde, zpátky v této nádherné zemi, kde se narodil můj dědeček, a dělím se o své svědectví o evangeliu Ježíše Krista s těmito úžasnými lidmi,“ řekl starší Soares.

Soaresovi, které na této významné návštěvě doprovázeli další církevní vedoucí, se dotkli srdce mnoha Svatých posledních dnů a přátel Církve během zvláštních setkání s mladými svobodnými dospělými a s misionáři.

„Napojili jsme se zde na své rodinné kořeny; naši prarodiče z obou stran, jak z mojí, tak z manželčiny, byli Portugalci,“ vysvětlil starší Soares skupině mladých lidí. A v duchu celosvětové kulturní jednoty s úsměvem dodal: „Můžete nyní říci, že jeden z apoštolů Ježíše Krista je Portugalec, protože jsem před třemi lety dostal portugalské občanství. Takže nyní jsem opravdový Portugalec.“

V závěru setkání, které se vysílalo do kongregací po celé zemi a do ostrovního státu Kapverdy, starší Soares učil: „Jak je navzdory veškerým našim starostem, navzdory veškerým našim obtížím a navzdory veškerým útokům protivníka možné, že dokážeme toto všechno přestát, překonat své obtíže a být šťastní? Bratři a sestry, Spasitel nás vybízí, abychom k Němu obrátili své srdce. To je způsob, jak lze v tomto životě nalézt štěstí.“

Starší a sestra Soaresovi uvedli, že je dojalo vřelé přivítání doma, kterého se jim dostalo, a ocenili sílu a víru, jichž byli mezi portugalskými bratry a sestrami svědky.

„Vždy se modlíme, aby se evangelium dostalo do všech koutů světa,“ řekla sestra Soaresová. „A já se vždy modlím, aby dosáhlo do všech koutů Portugalska, aby měli všichni lidé tutéž výsadu, kterou máme my, a mohli naslouchat evangeliu a pociťovat jeho krásu. Máme v Portugalsku chrám, což je jedno z největších požehnání, která můžeme obdržet.“