Úvod
Kalifornský nejvyšší soud nedávno rozhodl, že manželství uzavřené mezi partnery stejného pohlaví je v Kalifornii platné. Protože si Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů uvědomuje význam manželství ve společnosti, přijala pozvání k tomu, aby se podílela na činnosti tzv. ProtectMarriage, což je sdružení církví, organizací a jednotlivců, které podporují listopadové hlasování o návrhu zákonného opatření, Proposition 8, který by doplnil ústavu Kalifornie a který by zajistil, že by zákon uznával pouze manželství mezi mužem a ženou. (Informace o tomto sdružení jsou na webových stránkách http://www.protectmarriage.com/.)
20. června 2008 rozeslalo První předsednictvo Církve dopis o „Zachování tradičního manželství a posilování rodin“, kterým oznamuje, že se Církev zapojuje do činnosti tohoto sdružení. Dopis, který byl přečten v Kalifornii na církevních bohoslužbách Svatých posledních dnů, žádá členy Církve, aby „dělali vše, co je v jejich možnostech, aby podporovali navržený dodatek ústavy“.
Členové církve v Arizoně a na Floridě budou také hlasovat o dodatku ústavy týkajícím se manželství v jejich státech, v nichž se nyní formuje podobné sdružení, jako je v Kalifornii.
Svou činnost ve sdružení Církev zaměřuje konkrétně na manželství partnerů stejného pohlaví a na jeho důsledky. Církev neprotestuje proti právům (v Kalifornii již ustanoveným) ohledně hospitalizace a lékařské péče, ani proti právům na spravedlivé bydlení a zaměstnávání nebo právům týkajícím se dědického řízení, pokud tato práva nenarušují celistvost rodiny nebo nezasahují do ústavních práv církví a jejich stoupenců řídit své církevní záležitosti a praktikovat své náboženství, aniž by do toho zasahoval stát.
Církev má prosté a neměnné měřítko sexuální morálky: intimní vztahy jsou oprávněné pouze mezi manželem a manželkou, které spojuje pouto manželství.
Nesouhlas Církve s manželstvím partnerů stejného pohlaví neznamená, že by Církev nabádala k nepřátelskému postoji vůči homosexuálním mužům a ženám nebo že by tento postoj omlouvala. Ochrana manželství mezi mužem a ženou nemá vliv na křesťanský závazek členů Církve vyjadřovat lásku, laskavost a humánní postoj vůči všem lidem.
Členové církve si sami volí vhodný způsob, jakým se zapojují do snah zaměřených na ochranu manželství mezi mužem a ženou, mají však v této věci jednat čestně a zdvořile a s úctou k druhým a s porozuměním.
Církev, ve snaze odbourat neporozumění a nepřátelské pocity, připravila následující dokument „Božské ustanovení manželství“ a doplnila k němu odkazy na další materiály, aby vysvětlila, jaké má důvody k obraně manželství mezi mužem a ženou jakožto instituce, která má nesmírnou morální důležitost.
Božské ustanovení manželství
Manželství je posvátné a bylo ustanoveno Bohem již před založením světa. Když Pán Bůh stvořil Adama a Evu, prohlásil, že jsou manželem a manželkou, o čemž Adam řekl: „Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.“ Ježíš Kristus citoval Adamovo prohlášení, když potvrzoval božský původ manželské smlouvy: „Což jste nečtli, že ten, kterýž stvořil s počátku, muže a ženu učinil je? A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.“
V roce 1995 dokument „Rodina – prohlášení světu“ vyjádřil jasně následující neměnné pravdy, které se týkají manželství:
My, První předsednictvo a Rada Dvanácti apoštolů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů slavnostně prohlašujeme, že manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem a že rodina je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud jeho dětí. … Rodina je ustanovena Bohem. Manželství mezi mužem a ženou je základem Jeho věčného plánu. Děti mají právo na to, aby se narodily v manželském svazku a byly vychovávány otcem a matkou, kteří s naprostou věrností ctí manželské smlouvy.“
Prohlášení také učí: „Pohlaví je základní charakteristikou předpozemské, smrtelné a věčné totožnosti a účelu jednotlivce.“ Zpráva v Genesis o stvoření Adama a Evy a o jejich umístění na zem zdůrazňuje stvoření dvou odlišných pohlaví: „I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.“
Manželství mezi mužem a ženou je ústředním bodem v plánu spasení. Posvátná povaha manželství je úzce spjata se schopností plození. Pouze muž a žena společně mají přirozenou biologickou schopnost počít děti. Tato schopnost plození – vytvářet život a přivádět Boží duchovní děti na svět – je posvátná a drahocenná. Zneužívání této schopnosti podkopává instituci rodiny, a tím oslabuje strukturu společnosti. Pevné rodiny slouží jako základní instituce, která přenáší na budoucí generace morální sílu, tradice a hodnoty, které podporují civilizaci. Potvrzuje to i Všeobecná deklarace lidských práv: „Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti.“
Manželství není v prvé řadě smlouva mezi dvěma lidmi, která potvrzuje jejich náklonnost a stanovuje vzájemné závazky. Manželství a rodina jsou spíše důležité nástroje pro výchovu dětí a tyto nástroje je učí stát se zodpovědnými dospělými. I když vlády manželství nevymyslely, vlády všech druhů v průběhu celé historie manželství uznávaly a potvrzovaly, že manželství je základní institucí pro zachování stability ve společnosti a pro zachování života jako takového. Z toho důvodu byly manželským dvojicím, bez ohledu na to, zda bylo manželství uzavřeno formou náboženského nebo občanského obřadu, udělovány téměř ve všech kulturách zvláštní výhody, které byly především zaměřeny na podporu jejich vzájemného vztahu a na zlepšení prostředí, v němž jsou vychovávány děti. Manžel a manželka nedostávají tyto výhody proto, aby byli vyvýšeni nad jakoukoli jinou dvojici lidí, která může bydlet spolu nebo kterou může svazovat společenské pouto, ale spíše proto, aby tyto výhody zachovávaly, ochraňovaly a bránily zásadně důležité instituce – manželství a rodinu.
Pravdou je, že některé dvojice, které se vezmou, nebudou mít děti – buď proto, že se tak rozhodly, nebo kvůli neplodnosti –, ale tento zvláštní statut manželství je nicméně těsně spojen s vrozenou schopností plodit, s vrozenou zodpovědností za plození a s vrozenými rozdíly mezi pohlavími. Společné soužití pod rouškou čehokoli nebo pod jakýmkoli názvem není dostatečným důvodem pro definování nové formy manželství.
Vysoké procento rozvodů a dětí narozených mimo manželství způsobilo, že v americké společnosti je mimořádně vysoký počet osamocených rodičů. Mnozí z těchto rodičů vychovávají příkladné děti; nicméně četné studie ukazují, že obecně manžel a manželka, kteří jsou spojeni v láskyplném manželství a kteří si jsou vzájemně oddáni, poskytují optimální prostředí pro ochranu a výchovu dětí a pro péči o ně. Není to jen díky podstatným osobním možnostem, se kterými se mohou oba rodiče zapojit do výchovy dítěte, ale díky rozdílným schopnostem, kterými se otec a matka, v důsledku svého pohlaví, podílejí na tomto úkolu. Významný sociolog David Popenoe řekl:
Významná sociologická fakta podporují názor, že pohlaví, které odlišuje rodiče, je důležité pro vývoj člověka, a že podíl otce na výchově dětí je jedinečný a nenahraditelný.
Popenoe vysvětlil, že:
… Vzájemné doplňování mužského a ženského prvku v rodičovství je evidentní a tento prvek je nesmírně důležitý pro celkový vývoj dítěte. Někdy se říká, že otcové se spíše starají o dlouhodobý rozvoj dítěte, zatímco matky se zaměřují na bezprostřední blaho dítěte (což pochopitelně svým způsobem jednoznačně ovlivňuje i blaho dítěte z hlediska dlouhodobého). Je jasné, že dítě má dvojí potřeby, které je třeba uspokojit: potřeba samostatnosti a potřeba vědět, že k někomu patří; potřeba překonávat překážky a potřeba přijímat pomoc.
Sociální historik David Blankenhorn dochází k podobným závěrům ve své knize Fatherless America [Amerika bez otců]. V ideální společnosti by bylo každé dítě vychováváno jak otcem, tak matkou.
Překážky, kterým čelí manželství a rodina
Vidíme, že tradiční manželství a rodina – definovaná jako manžel a manželka s dětmi v řádném manželství – jsou v současné době vystaveny stále větším útokům. Sexuální morálka upadá a nevěra narůstá. Od roku 1960 narostl podíl dětí, které se narodily mimo manželství, z 5,3 procenta na 38,5 procenta (rok 2006). Rozvod se stává mnohem běžnějším a přijatelnějším a Spojené státy patří ve světě mezi země s největší rozvodovostí. Od roku 1973 připravil potrat o život více než 45 milionů nevinných dětí. Současně neustále upadají i měřítka pro výběr zábavy a pornografie se stává metlou sužující mnoho obětí, které jsou na ní závislé. Rozdíly mezi pohlavími jsou stále větší měrou přehlíženy jako banální, nepodstatné nebo pomíjivé, což podkopává Boží záměry, s nimiž Bůh stvořil muže i ženu.
V posledních letech se ve Spojených státech i v dalších zemích objevují hnutí a iniciativy, které se snaží prosadit právo na manželství osob stejného pohlaví jako základní a ústavní. To není malý krůček, ale radikální změna: namísto požadavku, aby společnost tolerovala nebo přijímala soukromé konsensuální sexuální chování dospělých, zastánci manželství osob stejného pohlaví usilují o jeho oficiální podporu a uznání.
Rozhodnutí soudů ve státech Massachusetts (v roce 2004) a Kalifornie (v roce 2008) povolila manželství osob stejného pohlaví. Tento trend vytváří vážnou hrozbu pro manželství a rodinu. Instituce manželství bude oslabována, což bude mít negativní dopad jak na dospělé, tak na děti.
V listopadu 2008 budou voliči v Kalifornii rozhodovat o tom, zda bude jejich státní ústava doplněna o dodatek, který bude uvádět, že manželství může být pouze mezi mužem a ženou. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů se připojila k širokému sdružení dalších denominací, organizací a jednotlivců, aby voličům doporučila tento dodatek schválit.
Lidé ve Spojených státech – buď přímo, nebo prostřednictvím svých volených zástupců – uznávají zásadní roli, kterou v americké společnosti tradiční manželství má a musí mít i nadále, jestliže mají být ochraňovány rodiny a děti a propagovány morální hodnoty.
Čtyřiačtyřicet států schválilo zákony, z nichž je jasné, že manželství je mezi mužem a ženou. Více než polovina těchto států, celkem dvacet sedm, to učinila pomocí dodatku k ústavě, tak jak se to chystá udělat Kalifornie, Arizona a Florida.
Naopak ti, kteří chtějí americké společnosti vnutit manželství osob stejného pohlaví, si zvolili jinou cestu. Právní zástupci předložili jejich záležitost státním soudům a požádali soudce, aby přepracovali instituci manželství, kterou společnost přijímala a na které závisela celá tisíciletí. Přesto, dokonce i v tomto kontextu, jasná většina soudů – šest státních nejvyšších soudů z osmi – podpořila tradiční zákony o manželství. Pouze dva státy, Massachusetts a nyní Kalifornie, se vydaly jiným směrem, a to pouze těsným rozdílem – 4 proti 3 v obou případech.
Stručně řečeno, napříč Amerikou panuje velmi silná jednota ohledně toho, co je to manželství. I samotní Kaliforňané, když o této záležitosti hlasovali před pouhými osmi lety, uznali, že tradiční manželství je nezbytné pro společnost jako celek, a zvláště pro její děti. Protože tato otázka otřásá samotnými základy rodiny, protože je jedním z velkých morálních problémů naší doby a protože může mít velký vliv na rodinu, vyjadřuje se Církev k tomuto problému otevřeně a žádá členy, aby se do této věci zapojili.
Tolerance, manželství osob stejného pohlaví a náboženská svoboda
Ti, kteří podporují homosexuální manželství, tvrdí, že „tolerance“ vyžaduje, aby jim byla dána stejná práva pro uzavírání sňatků jako heterosexuálním dvojicím. Ale toto dovolávání se „tolerance“ prosazuje velmi odlišný význam a důsledek tohoto slova, než je ten, který si neslo během převážné doby historie Ameriky, a ten, který nacházíme v evangeliu Ježíše Krista. Spasitel učil mnohem vyšší nauku, a to nauku o lásce. „Milovati budeš bližního svého,“ nabádal. Ježíš miloval hříšníka, i když ostře odsuzoval hřích, jak to ukazuje případ ženy přistižené při cizoložství – jednal s ní laskavě, ale vyzval ji: „Jdiž a nehřeš více.“ Tolerance jako zásada evangelia znamená lásku a vzájemné odpuštění, neznamená to „tolerování“ přestupku.
V dnešním světském světě pojem tolerance nabývá významu, který je naprosto odlišný. Přestává mít význam lásky bližnímu, přejímá význam přimhouření oka či prominutí – schvalování špatného jednání jako cenu za přátelství. Ježíš učil, že se máme mít rádi a že máme o sebe navzájem pečovat, aniž bychom přehlíželi přestupky. Ale dnešní politicky přijatelná definice tvrdí, že pokud někdo nepřehlíží hřích, netoleruje hříšníka.
President Dallin H. Oaks vysvětlil:
Tolerance jasně požaduje, aby vzájemný přístup k odlišnostem druhého nevyvolával svár. Ale tolerance nepožaduje, abychom se vzdali svých měřítek nebo svých názorů týkajících se politických nebo veřejných záležitostí. Tolerance je způsob, jakým reagujeme na odlišnost, není to příkaz nepodrobit ji prozkoumání.
Církev nepřehlíží hrubé jednání s druhými a povzbuzuje své členy, aby jednali se všemi lidmi s úctou. Avšak mluvit otevřeně proti praktikám, s nimiž církev z morálních důvodů nesouhlasí – včetně manželství partnerů stejného pohlaví – neznamená o někom mluvit hrubě, ani to není „nenávistná řeč“, což je termín, který se často používá chybně. Můžeme vyjadřovat upřímnou lásku a přátelství homosexuálnímu příslušníku rodiny nebo příteli, aniž bychom uznávali praktikování homosexuality nebo jakékoli předefinování manželství.
Pokud bude legalizováno manželství partnerů stejného pohlaví, ovlivní to široké spektrum činností a postupů státu. Jakmile vedení státu prohlásí, že svazek partnerů stejného pohlaví je občanským právem, tento stát téměř jistě prosadí mnoho dalších postupů, jejichž záměrem bude zajistit, aby dvojice stejného pohlaví nebyla v žádném směru diskriminována. To může snadno postavit „církev i stát na cestu, na níž může dojít ke střetu“.
Snaha o uznání manželství partnerů stejného pohlaví již vyvolala střet s právem na svobodu projevu a na svobodu jednání založeném na náboženské víře. Například právní zástupci a vládní činitelé v některých státech již zpochybňují odvěké právo náboženských agentur pro adopci řídit se svým náboženským přesvědčením a umisťovat děti pouze do těch domovů, kde je jak matka, tak otec. Catholic Charities (Katolická charita) v Bostonu kvůli tomu přestala nabízet pomoc při adopci.
Jiní právní zástupci podporující manželství partnerů stejného pohlaví navrhují, aby daňová osvobození a úlevy byly odebrány těm náboženským organizacím, které neuznávají svazek partnerů stejného pohlaví. Zákony o místech přístupných veřejnosti jsou již používány jako páka ve snaze přinutit náboženské organizace k tomu, aby povolily manželské oslavy a hostiny v náboženských budovách, které jsou jinak veřejnosti přístupné. Akreditační organizace vyvíjejí v některých případech nátlak na náboženské školy a univerzity, aby poskytly manželské ubytovny dvojicím stejného pohlaví. Některé univerzity sdělují studentským náboženským organizacím, že by mohly ztratit právo působit v areálu univerzity a i jiné výhody, jestliže nebudou přijímat do svých klubů dvojice stejného pohlaví.
Mnohé z těchto příkladů se již staly v několika zemích Evropské unie uzákoněnou skutečností a Evropský parlament doporučil, aby byly v celé evropské unii sjednoceny zákony zajišťující a ochraňující práva dvojic stejného pohlaví. Jestliže se tedy manželství partnerů stejného pohlaví stane uznaným občanským právem, dojde k významnému konfliktu s náboženskou svobodou. A náboženská svoboda může být v některých důležitých oblastech omezena.
Jak manželství partnerů stejného pohlaví ovlivní společnost?
Možná omezení náboženské svobody nejsou jediným společenským důsledkem legalizace manželství partnerů stejného pohlaví. Možná nejčastějším argumentem, který zastánci manželství partnerů stejného pohlaví uvádějí, je to, že toto manželství je v podstatě neškodné a že nikterak neovlivní instituci tradičního heterosexuálního manželství. „Nijak vás to neovlivní, tak proč se znepokojujete?“ je běžná stále se opakující otázka. I když může být pravda, že povolení svazku partnerů stejného pohlaví neovlivní bezprostředně a přímo všechna současná manželství, faktickou otázkou je, jak to ovlivní společnost jako celek během doby, včetně mladé generace a generací budoucích. Zkušenosti z několika evropských zemí, které již legalizovaly manželství partnerů stejného pohlaví, naznačují, že jakékoli narušení tradiční definice manželství bude i nadále narušovat již oslabenou pevnost manželství a rodiny obecně. Přijetí manželství partnerů stejného pohlaví ohrožuje tradiční pojetí manželství, z čehož vyplývají škodlivé důsledky pro společnost.
I když nehledíme na velmi vážné důsledky, které spočívají v podkopávání a narušování posvátné povahy manželství mezi mužem a ženou, v oblasti veřejných záležitostí existuje mnoho faktických průvodních jevů, které budou velice znepokojovat rodiče i společnost jako celek. Je důležité se s nimi seznámit, neboť nám pomohou pochopit závažnost celého problému ohledně manželství partnerů stejného pohlaví.
Když muž a žena uzavřou sňatek se záměrem vytvořit novou rodinu, jejich úspěch v tomto úsilí závisí na jejich ochotě opustit své zaměření na seberealizaci a obětovat svůj čas a prostředky na výchovu dětí a péči o ně. Manželství je ve své podstatě nesobecký čin: je ochraňováno zákonnými opatřeními, protože pouze muž a žena mohou společně vytvořit nový život a protože výchova dětí vyžaduje dlouhodobý závazek, který k manželství patří. Společenské uznání manželství partnerů stejného pohlaví nelze ospravedlnit pouze na základě toho, že poskytuje seberealizaci jeho partnerům, neboť to není účelem státu, aby poskytoval zákonnou ochranu nejrůznějším způsobům, jimiž lidé mohou dosahovat naplnění svých cílů. Dle definice jsou všechny svazky partnerů stejného pohlaví neplodné a dva lidé téhož pohlaví, ať již je jejich náklonnost jakákoli, nemohou nikdy vytvořit manželství zaměřené na výchovu svého vlastního společného potomstva.
Pravdou je, že některé dvojice stejného pohlaví se stanou pro děti poručníky – prostřednictvím dřívějšího heterosexuálního vztahu, prostřednictvím adopce v těch zemích, kde je to povoleno, nebo umělým oplodněním. Navzdory tomu musí nesmírně důležitá otázka, která se týká oblasti veřejných záležitostí, znít takto: jaké prostředí je nejlepší pro dítě a pro mladou generaci? Tradiční manželství poskytuje pro děti pevnou a osvědčenou společenskou identitu. To zvyšuje pravděpodobnost, že budou schopny si vytvořit jasnou identitu pohlaví a že jejich sexualita se bude úzce spojovat s láskou i s plozením. Naopak legalizace manželství partnerů stejného pohlaví bude pravděpodobně narušovat společenskou identitu, vývoj pohlaví a morální charakter dětí. Je skutečně moudré, aby se společnost pustila do tak radikálního experimentu, aniž by vzala v úvahu dlouhodobé důsledky pro děti?
Uvádíme jeden příklad toho, jak budou děti nepříznivě ovlivněny – ustanovení manželství partnerů stejného pohlaví jako občanského práva bude nevyhnutelně vyžadovat povinné změny ve školních osnovách. Jestliže stát prohlásí, že svazek partnerů stejného pohlaví je ekvivalentní heterosexuálnímu manželství, školní osnovy na veřejných školách budou muset toto tvrzení podporovat. Počínaje základní školou se budou děti učit, že manželství lze definovat jako vztah jakýchkoli dvou dospělých a že konsensuální sexuální vztahy jsou morálně nezávadné. Na středních školách při výuce sexuální výchovy lze očekávat, že se budou homosexuální intimnosti stavět do roviny s heterosexuálními vztahy. Tyto změny budou vyvolávat vážné rozpory mezi plánem výuky na středních školách a právem rodičů učit děti tradičním měřítkům morálky.
A nakonec – během historie sloužila rodina jako hlavní záštita svobody člověka. Zdi domova poskytují ochranu před škodlivými společenskými vlivy a někdy před přemrštěnými pravomocemi státu. Pokud se nejedná o týrání, zneužívání nebo zanedbávání základní péče, stát nemá právo zasahovat do výchovy dětí v rodině. Silné rodiny jsou proto nesmírně důležité pro politickou svobodu. Když si ale státy dovolují předefinovat podstatu rodiny, vydávat zákonné předpisy, aby zajistily přijetí netradičních svazků veřejností, jsou o krok blíž k tomu, aby začaly zasahovat do posvátné sféry rodinného života. Důsledky, které by přineslo překročení této hranice, by byly mnohé a nepředvídatelné, ale pravděpodobně by znamenaly nárůst moci a snah státu uskutečňovat, cokoli si usmyslí.
Posvátnost manželství
Pevné a stabilní rodiny vedené otcem a matkou jsou kotvou civilizované společnosti. Když je manželství podkopáváno záměnou pohlaví a překrucováním významu, který dal manželství Bůh, dorůstající generace dětí a mladých bude zjišťovat, že je stále více obtížné osvojovat si přirozenou identitu jako muž a žena. Někteří budou zjišťovat, že je obtížnější navázat dobrou známost, vytvořit stabilní manželství a vychovávat ještě další generaci, která by byla vybavena morální silou a která by si stanovila dobrý cíl.
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů se rozhodla, že se zapojí společně s mnoha dalšími církvemi, organizacemi a jednotlivci do obrany posvátnosti manželství mezi mužem a ženou, protože to je závažná morální záležitost, která je nesmírně důležitá pro naše náboženství a pro budoucnost naší společnosti.
Poslední věta v Prohlášení o rodině je naléhavou výzvou Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti světu: „Vyzýváme odpovědné občany a vládní úředníky, ať jsou kdekoli, aby podporovali ty kroky, které jsou určené k udržení a posilování rodiny jako základní jednotky společnosti.“ Toto je cesta vytyčená vedoucími církve, a je to jediná cesta pro tuto církev a pro tento národ, která vede do bezpečí.