„A vizte, říkám vám tyto věci, abyste se mohli naučiti moudrosti; abyste se naučili, že když jste ve službě bližních svých, jste pouze ve službě svého Boha.“ (Mosiáš 2:17.)
Lidé po celém světě se během pandemie potýkali a stále potýkají s velkými ztrátami. Výjimkou nejsou ani věrní členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Jednou z těchto velkých ztrát je absence společenských kontaktů. Zachovávání společenského odstupu nám brání setkávat se s přáteli, rodinou a sousedy tak často jako dříve. Tento jev přináší problémy jak mladým, tak starším členům. Při hledání řešení vznikl projekt Generation Link [Spojení generací].
Candice MacAllisterová je presidentkou Pomocného sdružení (ženské organizace) v kongregaci Londýn Britannia, která sdružuje mladé dospělé členy. Uprostřed pandemie se společně s ženami z této skupiny rozhodla udělat něco se svou osamělostí. Říká k tomu: „Londýn je známý tím, že je to město, kde se lidé cítí osaměle… Seznámit se zde s někým může být velice obtížné.“ Candice se se svým biskupem zamýšlela nad tím, jak problematické může být pro mladého dospělého člověka navázat kontakt s příslušníky jiných generací. I starší ženy v této oblasti trpěly kvůli pandemii osamělostí. Candice zjistila, že těmto ženám může nejlépe pomoci tím, že je virtuálně propojí pomocí projektu Spojení generací.
V rámci tohoto programu začala ženská organizace z kongregace Britannia komunikovat a interagovat se staršími ženami z okolí. Každá mladá dospělá žena, která se chtěla projektu zúčastnit, byla vyzvána, aby se spojila s nějakou starší nebo ovdovělou ženou. Prostřednictvím telefonátů si dvojice začaly vyměňovat informace o svém životě a získaly tak během této neobvyklé situace přátelské kontakty.
Martsie Webbové, která se na projektu podílela, se dostalo příležitosti seznámit se se dvěma ženami, Mary Woodsovou a Margaret Canhamovou, které spolu vyrůstaly a společně vstoupily do Církve. Staly se celoživotními přítelkyněmi a během pandemie bydlely s Maryinou maminkou. Martsie se s nimi během projektu Spojení generací spřátelila a poté, co se vládní opatření rozvolnila, měla spolu se svým manželem, vedoucím kongregace, možnost se s nimi osobně setkat. Řekla: „Když jsme přemýšleli nad tím, co nám tyto dvě [ženy] daly, naše služba pro nás byla čirou radostí. Nechce se mi tomu ani říkat ‚služba‘, protože my jsme přijímali jejich křesťanskou lásku.“
Tento projekt spojil ženy s velmi odlišnými životními zkušenostmi a umožnil jim vzájemně se více poznat. Candice MacAllisterová řekla: „Cokoli, co můžete dát, bude znásobeno. Nikdy nevíte, co to pro lidi může znamenat.“ Každá z žen získala díky této vzájemné službě nečekanou, pečující virtuální přítelkyni.