Církevní humanitární organizace LDS Charities se věnuje humanitárnímu úsilí již 30 let

George Bennett a Lyle Archibald, lékaři v důchodu, kteří slouží s řadou dalších lékařských profesionálů, se vydávají několikrát ročně do rozvojových zemí, aby tam školili místní pracovníky ministerstev zdravotnictví a zdravotnický personál. Tato dvojice lékařů dobrovolně věnuje svůj čas a dovednosti LDS Charities – humanitární organizaci Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Lékaři Bennett a Archibald patří mezi 246 obětavých dobrovolníků a více než 80 humanitárních misionářů na plný úvazek, kteří slouží v různých oblastech po celém světě. V průběhu rozvoje humanitárního programu za posledních více než 30 let čím dál více školených dobrovolníků nabízí svou pomoc s naplňováním osmi klíčových programů, které organizace LDS Charities zastřešuje.

Toto řízené celosvětové úsilí má svůj počátek v roce 1985, kdy tehdejší president Církve Spencer W. Kimball (1895-1985) požádal členy Církve ve Spojených státech a v Kanadě, aby věnovali speciální půst ve prospěch lidí trpících hladomorem a suchem v Etiopii. Nebylo to poprvé, kdy členové Církve pomáhali při nějaké mezinárodní krizové situaci – Brigham Young během osídlování utažského teritoria pověřil farmáře, aby pomáhali indiánům; mormonské ženy věnovaly více než 5 400 tun pšenice strádajícím lidem po 1. světové válce; v letech 1946–1947 byly ve válkou zničené Evropě distribuovány potraviny i lékařské a zdravotnické potřeby; členové Církve se spojili s příslušníky dalších církví na pomoc obětem zemětřesení, k němuž došlo v roce 1953 v Řecku; a poskytli významnou pomoc uprchlíkům po vietnamské válce.

Výsledky žádosti Prvního předsednictva z roku 1985, aby členové darovali prostředky ušetřené díky speciálnímu půstu (což znamená zdržet se dvou po sobě jdoucích jídel a pití), očekávání církevních vedoucích dalece přesáhly. Na humanitární pomoc se vybralo přibližně 6,4 milionů dolarů. Církev poté ve spolupráci s ostatními mezinárodními humanitárními organizacemi doručila zásoby a potřeby do válkou zmítané a suchem sužované Etiopie.

Po zhodnocení těchto úspěšných organizovaných humanitárních akcí sdělil v roce 1990 president Thomas S. Monson členům Církve: „Máme zodpovědnost nabízet pomoc i naději hladovějícím, lidem bez domova a utiskovaným doma i v zahraničí.“

Humanitární organizace LDS Charities se zaměřuje na pomoc v nouzových situacích – na úsilí reagovat na bezprostřední i dlouhodobé potřeby v případě přírodních katastrof, jako byl například nedávný cyklón, který udeřil na tichomořský ostrov Vanuatu, kde byly distribuovány potřeby a zásoby pro přežití v nouzových situacích. Již mnoho let dobrovolníci z řad lékařů poskytují svým kolegům v rozvojových zemích školení o postupech resuscitace novorozenců. Nyní se tento program rozšířil i o péči o matky. Ve snaze posílit osobní soběstačnost dobrovolní humanitární pracovníci školí místní jedince na téma produkce potravin a výživy. Další oblast, na níž se organizace LDS Charities zaměřuje, je diagnóza a léčba poruch zraku, v rámci níž se poskytují zařízení a potřeby pro oční vyšetření a případné chirurgické zákroky. V mnoha oblastech světa je omezená dostupnost čisté vody. LDS Charities pomáhá budovat vodovodní a sanitární systémy, které místním komunitám zajišťují přístupnější zdroj čisté vody. Rovněž partnersky spolupracuje s dalšími humanitárními organizacemi v očkovací kampani za snížení počtu nemocí, kterým lze předcházet. Vloni bylo distribuováno téměř 60 000 invalidních vozíků, které mnoha potřebným zajistily zvýšenou mobilitu.Mezi poslední akce patřily různé komunitní projekty, které se zaměřují především na uprchlíky po celém světě.

V červnu 2014 Dr. George Bennett, anesteziolog z utažského Ivinsu, odjel jako medicínský lektor do Tádžikistánu. Bennett společně s manželkou Marciou spolupracovali s místními představiteli zdravotnictví, s lékaři, porodními asistentkami a zdravotními sestrami po celé zemi, aby je seznámili s novými technikami péče o zdraví matek.

Bennettovi, kterým je oběma více než 70 let, sloužili téměř jedenáct let jako dobrovolníci v mezinárodním programu péče o matky a novorozence, ale nyní ke své humanitární práci pro Církev přidávají pilotní program vytvořený neziskovou zdravotnickou organizací Jhpiego přidruženou k Univerzitě Johnse Hopkinse a ke Světové zdravotnické organizaci. Tato technika pomáhá řešit problém krvácení v šestinedělí, který byl dříve hlavní příčinou úmrtí rodiček v Tádžikistánu. Zavedení této techniky již počet úmrtí výrazně snížilo.
 
„Když se někam vydáte školit druhé, všímáte si míry úspěšnosti daného projektu, darujete nezbytné vybavení a druzí pak projekt podporují vlastními silami – zajišťují jeho chod,“ vysvětlila Marcia Bennettová. „A právě díky tomu můžete poznat, že jste dokázali ve zdravotnických zvyklostech určité země něco opravdu změnit k lepšímu.“

Na jiném kontinentu Dr. Lyle Archibald, onkologista v důchodu a již šest let působící dobrovolník v organizaci LDS Charities, zorganizoval skupinu na pomoc nemocnice, která jako jediná v Paraguayi léčí pacienty s rakovinou.

„Vyslali jsme tam vyšetřovací tým specializovaných lékařů – jednoho po druhém, abychom místní zdravotníky nezahltili,“ vysvětlil Dr. Archibald. „Chtěli jsme zhodnotit jejich potřeby a vytvořit programy, které jim pomohou poskytovat tu nejlepší péči v jejich zemi.“

Archibaldův projekt nakonec poskytl školicí programy, které zahrnovaly doporučované chirurgické postupy a které pomohly místním zdravotníkům co nejlépe a nejúčinněji využívat vybavení, které měli k dispozici.

„Naším záměrem není přeorganizovat místní infrastrukturu,“ vysvětluje Gustavo Estrada, manažer oblastních operací Církevních humanitárních služeb. „Místní problémy vyžadují místní řešení a využití místních zdrojů. Abychom mohli co nejlépe uspokojit dané potřeby, navazujeme partnerskou spolupráci s organizacemi, které vznikly v místním prostředí.“

Video: Humanitární programy organizace LDS Charities (v angličtině):

Rok 1985 byl rokem, kdy byly při humanitárním úsilí zaměřeném na pomoc Etiopii poprvé použity postní oběti. (Postní oběti se obvykle používají na pomoc místním potřebným členům Církve.) Členové i nadále věnovali dobrovolné příspěvky a v roce 1991 byli požádáni, aby na řádek ‚ostatní‘ na standardizovaném formuláři pro odevzdávání příspěvků vepisovali „humanitární potřeby“. V roce 1996 byl na poukázku darovaných příspěvků přidán samostatný řádek ‚humanitární pomoc‘. Veškeré příspěvky do humanitárního fondu, které dobrovolně věnují členové po celém světě, se přímo používají pro církevní úsilí pomáhat potřebným lidem ve světě, bez ohledu na jejich víru, rasu či okolnosti. Dodatečné režijní náklady na darování zásob a potřeb, na školení a transport jsou hrazeny Církví, takže darované prostředky míří v plné části přímo k potřebným jednotlivcům. Vedoucí představitelé humanitární organizace Církve také navazují partnerskou spolupráci s ostatními zdravotnickými, humanitárními a neziskovými organizacemi, aby tak mohli své úsilí v dané oblasti maximalizovat.

30 let od oné počáteční výzvy k dobrovolnému věnování prostředků nyní humanitární organizace Církve působí daleko za hranicemi svých vlastních členů a dosahuje ke stovkám tisíců jedinců – zvláště v zemích třetího světa nebo v nerozvinutých oblastech. V roce 2014 byla například pomoc věnována 131 zemím a měla dopad na život téměř 1,2 milionů lidí.

„Takovéto humanitární úsilí je něco více než pouhá pomoc,“ vysvětluje Sharon Eubanková, výkonná ředitelka LDS Charities. „Když probíhá podle správných zásad, klade důraz na důstojnost, lidskou hodnotu, spolupráci, jednotu, oběť a ujištění o tom, že nikdo není tak chudý, tak handicapovaný či tak znevýhodněný, že by nemohl něčím hodnotným přispět.“