Nedávný výzkum, podložený neoficiálními důkazy z různých zdrojů, včetně rozhovorů s předními redakčními radami, ukázal, že mnoho lidí ví velmi málo o tom, jak vypadá mormonská bohoslužba. A naneštěstí si mnoho lidí myslí, že na bohoslužbu Svatých posledních dnů, kde by si mohli sami zjistit, jak je zaměřena na Ježíše Krista, nejsou zváni, ani tam nejsou vítáni.
| Temple Square is always beautiful in the springtime. Gardeners work to prepare the ground for General Conference. © 2012 Intellectual Reserve, Inc. All rights reserved. | 1 / 2 |
Toto často stojí u zrodu nedorozumění a mnoho lidí to vede k tomu, že si úzké společenské vazby mezi Svatými posledních dnů vykládají jako sektářství. Takovéto vnímání může pramenit z nejasně definovaného rozdílu mezi běžnými nedělními bohoslužbami, které se odehrávají v kaplích, a uctíváním v chrámech.
Svatí posledních dnů navštěvují stejně jako jiní křesťané každou neděli církevní shromáždění – v kaplích po celém světě se každý týden schází téměř 30 000 kongregací. Tyto místní kongregace jsou geograficky vymezeny tak, aby sbližovaly sousedy a komunity a dávaly jim více příležitostí si navzájem sloužit. Nedělní bohoslužby jsou otevřeny všem, kteří si přejí je navštívit, včetně těch, kteří nejsou naší víry.
Typická bohoslužba, pro ilustraci, vypadá tak, že muži, ženy a mladiství pronášejí proslovy u řečnického pultu; zpívají písně; modlí se svými slovy – modlitby nemají připravené předem a ani je neodříkávají zpaměti; účastní se obřadu svátosti (který je podobný svatému přijímání); navštěvují lekce výuky z písem a zapojují se do diskusí; a dělí se o osobní zážitky související s vírou neboli o tzv. svědectví. Jelikož církev nemá placené kněží, členové se v rámci svých kongregací dělí o zodpovědnosti a povinnosti, díky čemuž jsou si vědomi hodnoty sounáležitosti a společenství. Toto zřízení založené na spolupráci znamená, že laičtí členové střídavě káží a naslouchají kázání, vedou hudbu a zpívají a udílejí rady a přijímají je.
Tato otevřenost a orientace na aktivní pomoc veřejnosti, o nichž rovněž svědčí tisíce misionářů, kteří opouštějí svůj domov a slouží po celém světě, jsou projevem toho, že v Církvi je zvykem zaměřovat se na své okolí, a nikoli se uzavírat do sebe. Je tedy zřejmé, že v jádru toho, jak veřejnost vnímá Církev, je nesoulad mezi vzkvétajícím a družným náboženstvím na jedné straně a nepřístupným náboženstvím, které se snaží izolovat, na straně druhé. Nejlepším způsobem, jak tento rozpor vyřešit, je spolu se Svatými posledních dnů navštívit církevní shromáždění a osobně se s nimi seznámit.
Kromě pravidelných nedělních bohoslužeb následují Svatí posledních dnů také biblickou praxi uctívání v chrámech. Církev po celém světě provozuje 148 chrámů (srpen 2015). Pro srovnání – ve světě má Církev přes 17 000 kaplí určených pro nedělní bohoslužby. Svatí posledních dnů věří, že chrámy jsou nejposvátnější místa na světě – útočiště před zmatky a rozruchem života. Chrám je místo, kde se nejcennější mezilidské vztahy činí věčnými. Na základě toho je tedy příhodné a vhodné, aby život těch, kteří tam uctívají, odrážel tuto posvátnost. Chrámové uctívání je tudíž na rozdíl od běžných nedělních bohoslužeb, na které jsou zváni všichni, vyhrazeno Svatým posledních dnů, kteří dodržují základní zásady víry.
Jelikož jsou chrámy po architektonické stránce krásné a jsou často dominantou svého okolí, mnoho lidí se ptá, zda by je mohli navštívit, a jsou zklamáni, když zjistí, že do nich smí vstoupit pouze věrní členové Církve. Za zmínku ovšem stojí, že veřejnost je do chrámů zvána v rámci osvětových prohlídek jejich vnitřních prostor, jakmile jsou dostavěny, ale před tím, než jsou oficiálně zasvěceny a otevřeny.
Mnoho náboženství má tradičně s ohledem na různorodost náboženského prožívání ve svém uctívání prostor pro záležitosti veřejné i soukromé, běžné i posvátné, všední i výjimečné a otevřené a úzce vymezené. Tyto svatostánky slouží účelu, který se ve značné míře liší od účelu běžné bohoslužby určené širšímu publiku. U Svatých posledních dnů tomu není jinak.