Křesťanské církve se k otázce pravomoci – božského oprávnění kázat, jednat ve jménu Boha a řídit Pánovu církev – staví různě. Některé, například římskokatolická církev nebo církve ortodoxní a koptské, kladou důraz na nepřerušenou linii pravomoci od raných apoštolů. Další, které se od těchto církví odštěpily, tvrdí, že svou pravomoc nacházejí v neomylnosti Bible. Jiné se opírají výhradně o jistý pocit „povolání“ ke službě. Svatí posledních dnů pohlížejí na kněžskou pravomoc jedinečným způsobem, který pomáhá definovat to, kým jsou.
| Temple Square is always beautiful in the springtime. Gardeners work to prepare the ground for General Conference. © 2012 Intellectual Reserve, Inc. All rights reserved. | 1 / 2 |
Nový zákon popisuje církev založenou Ježíšem Kristem jako organizaci s určitým uspořádáním a podobou. V jejím čele stáli apoštolové, kteří, jakožto příjemci zjevení a pravomoci, jež jim byla předána vysvěcením, byli pověřeni tím, aby církev vedli a udržovali její nauku čistou, zatímco se církev rozšiřovala do okolních krajin.
Skutečnost, že původní církev Ježíše Krista nakonec upadne do stavu odpadlictví, předpovídali dávní proroci i apoštolové v době Kristově.
Ačkoli Svatí posledních dnů věří, že božská pravomoc byla po smrti apoštolů v původní církvi ztracena a bylo zapotřebí božského zásahu v podobě znovuzřízení, neznevažují ani nesnižují pravdivost duchovních zážitků druhých lidí:
- V dnešních církvích se nachází většina pravé nauky, které učil Ježíš Kristus.
- Členové jiných církví, kteří přijímají Ježíše Krista a snaží se žít podle zásad, kterým učil, mají v životě právo na božské vedení a inspiraci.
- Věrní křesťané, kteří nejsou Svatými posledních dnů, také půjdou do nebe, a ti, kteří žijí zcela podle pravdy a světla, které obdrželi, budou otevřeni vůči dalšímu světlu ve světě, který přijde.
- Každý, kdo přijímá Ježíše Krista jako Syna Božího a Vykupitele světa, je křesťan – bez ohledu na teologické odlišnosti.
- Bible je zjevení od Boha a má nesmírně velikou hodnotu díky tomu, s jak mocným vlivem dokáže měnit život mužů i žen. Existence dalšího písma její váhu nijak nesnižuje.
Znovuzřízení kněžské pravomoci v první polovině 19. století představuje pro Svaté posledních dnů skutečnou událost, kterou doprovázely andělské návštěvy těch, kteří byli držiteli této pravomoci v dávných dobách. Božská pravomoc byla do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů znovuzřízena při návštěvě vzkříšeného Jana Křtitele v roce 1829 nedaleko města Harmony (nyní Oakland) ve státě Pensylvánie a o něco později při zjevení se vzkříšených dávných apoštolů Petra, Jakuba a Jana.
Kněžská pravomoc všech dnešních členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, kteří jsou nositeli kněžství, sahá přímo až k těmto návštěvám, kdy bylo kněžství Boží předáno Josephu Smithovi a dalším prvním vedoucím Církve. Muž, který přijímá kněžství v dnešní době, při tom obvykle sedí a někdo další, kdo již je nositelem kněžství, se postaví za něho, položí mu ruce na hlavu a formálně mu předá patřičnou pravomoc.
Věříme, že držiteli „apoštolských klíčů“ kněžské pravomoci, čímž je myšleno právo řídit Církev, jsou v dnešní době novodobí apoštolové – stejně jako byli držiteli této pravomoci dávní apoštolové v původní církvi.
Verše z písem předpovídající odpadlictví
2. Tessalonicenským 2:3:
Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť nenastane, leč až prvé přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení.
Izaiáš 60:2:
Nebo aj, tmy přikryjí zemi, a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude.
Izaiáš 24:5:
I ta země poškvrněna jest pod obyvateli svými; nebo přestoupili zákony, změnili ustanovení, zrušili smlouvu věčnou.
1. Timoteovi 4:1:
Duch pak světle praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských.
Pravdivost duchovních zážitků druhých lidí:
- „Lidé se mě často ptají: ‚V čem se ve svých náboženských postojích lišíte od druhých?‘ Ve skutečnosti a v podstatě se v náboženských postojích až tak příliš nelišíme, všichni máme touhu čerpat ze společného poháru lásky. Jednou ze vznešených základních zásad mormonismu je to, že přijímáme pravdu, ať již přichází z jakéhokoli zdroje.“ Joseph Smith, citováno v knize History of the Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 2nd ed. (Salt Lake City: Deseret News Press, 1949), 5:499.
- „Nepřicházíme proto, abychom vám odňali pravdu a ctnost, kterou již máte. Nepřicházíme proto, abychom na vás hledali chyby nebo vás kritizovali. Nepřicházíme sem proto, abychom vám spílali. Ponechejte si všechno dobro, které máte, a dovolte nám, abychom vám přidali dobro další.“ President George Albert Smith, citováno v Sharing the Gospel with Others, comp. Preston Nibley (Salt Lake City: Deseret News Press, 1948), 12–13; zvýraznění přidáno.
- „Linie kněžské pravomoci byla přerušena. Ale lidstvo nebylo ponecháno v úplné temnotě nebo zcela bez zjevení nebo inspirace. Myšlenka, že Kristovým Ukřižováním byla nebesa uzavřena a že se otevřela až při Prvním vidění, není správná. Světlo Kristovo bylo všudypřítomné, aby doprovázelo děti Boží; Duch Svatý navštěvoval hledající duše. Modlitby spravedlivých nezůstaly bez odpovědi.“ Boyd K. Packer, „Světlo Kristovo“, Liahona, duben 2005, 10–11.
- „Informovaní Svatí posledních dnů netvrdí, že křesťanství ztratilo v historii veškerou pravdu nebo že se stalo zcela zkaženým. Ortodoxní církve možná ztratily plnost evangelia, ale neztratily celé evangelium, dokonce ani jeho většinu. Mnozí evangelíci zesměšňují nebo zveličují skutečný postoj Svatých posledních dnů – totiž že ortodoxní církve jsou neúplné, nikoli zkažené. To, co je v Prvním vidění Josepha Smitha popisováno slovem „ohavnost“, je post-biblické vyznání těchto církví, nikoli jejich jednotliví členové nebo biblické postoje jejich členů.“ Craig L. Blomberg a Stephen E. Robinson, How Wide the Divide? A Mormon and an Evangelical in Conversation (Downers Grove, IL: InterVarsity Press, 1997), 61.