Není vždy bezpečné dělat to, co považujete za správné.
Snaha veřejně vyjádřit své nejhlubší přesvědčení a žít podle osobních nejvyšších pravd může mít v kulturním prostředí, v němž žijete, kritickou odezvu. Svoboda svědomí je zcela zásadní pro používání svobody jednání, zvláště tváří v tvář opozici. Svou identitu budujeme tím, že zaujímáme určitý postoj ohledně toho, co je správné a co ne.
Toto právo, jež máme od narození, patří nám všem. Svědomí nerozlišuje podle pohlaví.
Avšak v zemích po celém světě přinášejí skutky konané na základě svědomí trest, i když tyto skutky nikomu neškodí. Když příslušníci menšin projevují svou přítomnost ve veřejném životě, vzniká napětí. Náboženské pronásledování škodí všem, ale zdá se, že zvláště doléhá na ženy a dívky. V mnoha kulturách a právních systémech existuje menší pravděpodobnost, že se jim dostane náležité ochrany. Omezování svobody náboženského projevu utiskuje ženy v široké škále různých náboženství.
Malala Yousafzaiová je mladá muslimská obhájkyně práva na vzdělání žen a dětí. Kvůli jejímu úsilí jí bylo vyhrožováno a v roce 2012 byla postřelena ve školním autobuse v Pákistánu. Přežila a získala Nobelovu cenu za mír. Je přesvědčena, že může být věrná svému náboženství a zároveň prosazovat práva žen.[1]
Vedoucí představitelky náboženství Bahá’í v Íránu – Mahvash Sabetová a Fariba Kamalabadiová – byly v roce 2008 zatčeny a odsouzeny kvůli praktikování svého náboženství k 20 letům vězení. Tyto matky ve středním věku, obžalované z „propagandy proti státnímu zřízení“, strádají v nevlídných podmínkách. Podle jedné propuštěné spoluvězeňkyně ale „nechovají v srdci žádnou nenávist“.[2]
Ma Huichaová, křesťanka z Číny, byla nedávno odsouzena k tříletému pobytu ve věznici za to, že u sebe doma pořádala hodiny studia Bible.[3]
Dvě muslimské sestry, Zulhumor Hamdamová a Mehrinisso Hamdamová, byly v roce 2009 v Uzbekistánu zatčeny kvůli konání náboženských shromáždění. Policie u nich doma podnikla razii a nyní si odpykávají dlouholetý trest v pracovním táboře, kde se jim zhoršuje zdraví.[4]
Nadia Muradová je jezídka ze severního Iráku. V roce 2014 její vesnici napadli teroristé z Islámského státu. Ji i tisíce dalších žen znásilnili, přinutili je se vdát, drželi je v otroctví a donutili konvertovat. Uprchla a nyní spolupracuje s advokátkou pro lidská práva Amal Clooneyovou na tom, aby zajistila spravedlnost pro svůj lid. Tyto dvě ženy společně svědčí před mezinárodními soudními tribunály, navštěvují uprchlické tábory a vyjadřují se o svých aktivitách v celosvětových médiích.[5]
Svoboda náboženství či víry je jedním z nejzákladnějších práv žen. Vědečtí pracovníci Brian Grim a Jo-Ann Lyonová říkají, že bez ní „se menšinové skupiny, včetně žen, nesejdou u jednacího stolu a jejich životně důležité, produktivní a kreativní hlasy nebudou slyšet“. A v důsledku toho vznikají nerovnoprávnost a represe. Grim se v nedávné době podílel na studii, která ukazuje „jasné spojitosti mezi náboženskou svobodou, ekonomickou stabilitou a právy žen“.[6]
Všechna práva společně prosazují lidskou důstojnost. Kristina Arriagaová a John Ruskay, oba odborníci v této oblasti, jsou přesvědčeni, že náboženská svoboda pomáhá naplňovat potenciál žen. „Podporovatelé lidských práv, zvláště obhájci práv žen, mohou své cíle prosazovat lépe, když se spojí s podporovateli náboženské svobody.“[7]
Nejlepším druhem náboženské svobody je ten, který ženám umožňuje zvolit si vlastní víru, veřejně se vyjadřovat k tomu, když vidí nedostatky v praktikování tradic své víry, vybrat si jiné náboženství a aktivně se zapojovat do společenského života. Každá země má v oblasti práv žen jinou historii. Avšak tam, kde se náboženská svoboda ctí, nacházejí ženy větší oporu v zákoně a mají lepší příležitosti k získání vzdělání.[8] To jim umožňuje zastávat vedoucí role v pozvedání komunity, v níž žijí.
Stabilita se opírá o blaho žen. Valerie Hudsonová, odbornice na zahraniční politiku, tvrdí, že „existuje silná a významná spojitost mezi bezpečím státu a bezpečím žen. Ve skutečnosti tím nejlepším ukazatelem mírového charakteru daného státu není úroveň jeho bohatství, úroveň jeho demokracie nebo jeho etnicko-náboženská identita – nejlepším ukazatelem mírového charakteru státu je to, jak se chová ke svým ženám.“[9]
Svět, v němž mají ženy možnost a schopnost řídit se svým svědomím, je světem, v němž je více míru a možností.
[1] Viz životopis Malaly Yousafzaiové, www.nobelprize.org, a „Malala Yousafzai: ‚I’m a Feminist and a Muslim‘“, Channel 4 News, Dec. 15, 2015, www.channel4news.com.
[2] Roxana Saberiová, „In Iran, Shackling the Baha’i Torchbearers“, Washington Post, Aug. 28, 2010; „Seven Baha'i Leaders Given Harsh Prison Sentence“, amnestyusa.org.
[3] Stoyan Zaimov, „Chinese Christian Woman Sentenced to 3 Years in Prison for Holding Bible Study“, The Christian Post, Jan. 2, 2017.
[4] Mushfig Bayram, „Uzbekistan: More Jailings, Long-Term Prisoners' Sentences Increased“, Forum 18 News Service, Nov. 18, 2016.
[5] Robert Guest, „Two Women, One Cause“, The Economist 1843, February/March 2017.
[6] Brian Grim a Jo-Ann Lyonová, „Religion holds women back. Or does it?“ World Economic Forum, Nov. 17, 2015; viz také Brian J. Grim, Greg Clark a Robert Edward Snyder, „Is Religious Freedom Good for Business?: A Conceptual and Empirical Analysis“, Interdisciplinary Journal of Research on Religion, vol. 10 (2014).
[7] Kristina Arriaga a John Ruskay, „Empower Women by Standing for Religious Freedom“, Religion News Service, Dec. 9, 2016.
[8] Brian J. Grim a Roger Finke, The Price of Freedom Denied (2011), 206.
[9] Valerie M. Hudson, „What Sex Means for World Peace“, Foreign Policy, Apr. 24, 2012.