Svatí posledních dnů v Evropě nacházejí nové způsoby, jak sloužit uprchlíkům

Tak jak roste příliv uprchlíků z východní Evropy, zastává Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů i nadále aktivní roli v poskytování humanitární pomoci na mnoha místech Evropy. Součástí této pomoci je vytvoření formálních struktur (jako je níže uvedený výbor pomoci v nouzových situacích) i nastavení neformální spolupráce s dalšími zavedenými humanitárními organizacemi. Cílem těchto kroků je sloužit lidem, kteří jsou zasaženi probíhajícím konfliktem.

„Snažíme se dělat to, co by si přál Ježíš, abychom dělali – pozvedat utiskované. A proto chceme, aby tam, kde je to nejvíce potřeba, putovala co možná nejrychleji ta správná materiální a potravinová pomoc, finanční prostředky i lidské zdroje,“ řekl starší Massimo De Feo, president v předsednictvu území Evropa.

Tato snaha vedla v celém území k vytvoření nebo opětovnému ustavení rad a orgánů, v nichž místní kněžští vedoucí Církve a církevní vedoucí z řad sester koordinují poskytování humanitární pomoci v úzké spolupráci s předsednictvem území Evropa a podle jejich vedení a pokynů.

Předsednictvo území Evropa je orgánem, který řídí Církev ve 38 evropských zemích a dohlíží na poskytování humanitární pomoci a finančních prostředků Církve na podporu uprchlíků.

Starší Rubén V. Alliaud, druhý rádce v předsednictvu území Evropa, dodal: „Jako předsednictvo jsme aktuální události předjímali, a tak jsme byli připraveni okamžitě ustavit výbor pomoci v nouzových situacích, který koordinuje veškerou pomoc, která je v našem území poskytována.“

Toto úsilí je řízeno po kněžské linii a podporováno pracovníky z kanceláře území Evropa ve Frankfurtu nad Mohanem. Výbor koordinuje poskytování bezprostřední pomoci s místními vedoucími prostřednictvím územních sedmdesátníků a presidentů misií v dotčených zemích. Přímou pomoc také získalo již více než 600 ukrajinských uprchlíků, kteří jsou členy Církve. Podle staršího Alliauda je „nesmírně dojemné být svědkem dobrotivosti tolika lidí a jejich ochoty sloužit“.

Jedním z konkrétních kroků, jež vzešly z těchto rad fungujících pod kněžským vedením, je vytvoření programu Partner Branch System, jehož účelem je podporovat církevní kongregace v blízkosti hranic s Ukrajinou a efektivněji organizovat tamní humanitární úsilí. V rámci tohoto programu pomáhá 19 německých, švýcarských a rakouských kůlů 24 kongregacím ze zemí v území Evropa, které sousedí s Ukrajinou. Kůl je skupina kongregací v určité zeměpisné oblasti.

Program Partner Branch System vytvořil přímé komunikační spojení a podpůrný systém mezi těmito příhraničními kongregacemi, jež potřebují pomoc, a partnerskými skupinami, které tuto pomoc poskytují. Peter Huber, člen územního výboru pomoci v nouzových situacích, který na projektu pracuje, poznamenal: „Je nesmírně náročné uspokojit potřeby uprchlíků, kteří překračují ukrajinskou hranici dlouhou dva tisíce kilometrů. Například lidé na severu mají jiné potřeby než lidé na jihu.“ A Huber dodává: „Členové nechtějí jen poslat peníze. Chtějí se zapojit emočně.“

Greg Pawlik, dobrovolný koordinátor pomoci, kterou Církev poskytuje uprchlíkům v Polsku, o své roli říká: „Konečně mohu žít podle svého náboženství.“ Julia Wondrová, územní poradkyně pro organizace zodpovědná za východní Evropu, říká: „Láska a touha pomoci, kterou vidíme, je nesmírně dojemná. Lidé jsou si navzájem velmi blízko.“

Církev mezitím oznámila, že na pomoc uprchlíkům v Evropě vyčlenila čtyři miliony dolarů. Příspěvek předala Vysokému komisaři Organizace Spojených národů pro uprchlíky a programu World Food Programme, jenž pomáhá lidem, kteří během humanitární krize na Ukrajině přišli o domov.

Níže uvádíme nové shrnutí nejdůležitějších informací o tom, jak Církve v Evropě pomáhá v současné krizi. Předchozí dění si můžete připomenout zde a zde.

Polsko

Krakov leží na hlavní trase uprchlíků z Ukrajiny. Agata Tudor-Hartová slouží ve své kongregaci jako vedoucí organizace žen zaměřené na pomoc druhým a momentálně působí i jako koordinátorka v nové neformální síti pomoci pro uprchlíky. Tato koordinátorka vyslala církevního dobrovolníka na plný úvazek Erica Schroedtera na krakovské hlavní nádraží, jež překypuje uprchlíky, aby našel ženu, která se jmenuje Marina. „Po 90 minutách procházení neznámých tváří mě chytla za ruku žena, která si všimla mé misionářské jmenovky,“ říká Schroedter. „Marina?“ Žena s nadšeným úsměvem přikývla. „Toho dne Bůh zodpověděl nejen naše modlitby, ale i ty její.“

„Ve Varšavě nikdo neříká ‚Nemohu‘,“ uvádí Agnieszka Mazurowska, koordinátorka v polském hlavním městě. „Neděláme nic jiného než kdokoli jiný v Polsku. Pomáhají dokonce i naši přátelé zdaleka.“ Někteří bývalí členové kongregace, kteří nyní žijí v zahraničí, zakoupili přes internet pro uprchlíky ve Varšavě konzervy s potravinami. Sestra Mazurowska se také podělila o příběh jedné ženy a její těhotné dcery. Rozrušená dcera, která se vdala teprve před třemi měsíci, musela zanechat svého otce a manžela na Ukrajině (většina ukrajinských mužů ve věku 18 až 60 let musí zůstat v zemi). Sestra Mazurowska říká: „Nedokázala jsem ji nijak rozveselit, bylo to nemožné. Snažila jsem se jí však alespoň ulehčit zármutek.“

Julija, její rodiče a její dvanáctiletý syn uprchli z Kyjeva. Její manžel tam zůstal. Když se jejich uprchlická skupina rozrostla z 25 na 66 členů, stala se Julija jejich vedoucí; vedla je při modlitbách a nazývá je „svazkem Ukrajinců sjednocených srdcem“. Podělila se o jeden zážitek z chrámu, který jí dodává sílu po celou dobu jejich cesty. „U nás máme tradici jít do chrámu, když naše děti oslaví 12. narozeniny. Šli jsme tam na synovy 12. narozeniny, den před začátkem konfliktu. Do chrámu šli všichni členové naší rodiny. Byli jsme na tom nejkrásnějším, nejbezpečnějším a nejposvátnějším místě na světě. Pociťovali jsme Boží lásku.“ Julija je se svou rodinou nyní v polském Krakově a připravují se na cestu do Německa, kde budou bydlet u příbuzných.

Členové Marijiny rodiny jsou v posledních týdnech od sebe odtrženi. Její otec, matka a bratr zůstávají na Ukrajině, zatímco ona a její sestra utíkají na západ, aby se tam připojily ke svému bratrovi. Ačkoli Marija žila v Doněcku na východě Ukrajiny, v době vypuknutí konfliktu se účastnila konference mladých svobodných dospělých na západě Ukrajiny. Domů se vrátit nemohla. Se sestrou se rozhodly, že místo domů pojedou s dalšími 20 účastníky konference do ukrajinského Lvova.

Tam se setkaly s 16 dalšími a tato velká skupina se vydala do Krakova. Díky stránce na Facebooku spravované Církví našla pomoc vhodnou pro svou situaci. V Krakově se zdržela jen jeden den a i přes celkové rozrušení říká: „Vím, že mě Bůh miluje, že ví, kdo jsem, a že pro mě má plán. Byla jsem svědkem již mnoha zázraků. Vím, že Nebeský Otec vidí, co dělám.“ 

Greg Pawlik, člen krakovské odbočky Církve, odvezl jednoho muže z pohraniční oblasti a přitom spolu hovořili o tom, jak by mu mohl pomoci. Pawlik se ho ukrajinsky zeptal, zda náhodou nemluví anglicky. Ten mu ukrajinsky odpověděl: „Anglicky umím jen jednu větu: ‚Jsem členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.‘“

Bratr Pawlik hovořil ještě s jednou rodinou, kteří jsou členy Církve a také utíkají z Ukrajiny. Ukázali mu svou poslední rodinnou fotografii, kterou začátkem února pořídila jejich dcera před chrámem v Kyjevě. Nedlouho po vypuknutí války byl chrám Kyjev uzavřen a členové této rodiny jsou nyní odloučeni. Matka a její dvě děti musely otce a manžela nechat na Ukrajině. Přístřeší a stravu jim nyní poskytuje kongregace v Gdaňsku, kterou tvoří pouhých 10 členů. Matka si této fotografie velmi cení, protože neví, zda se ještě někdy shledají.

Itálie

Italské kůly Milán-východ a Milán-západ se připojily ke sbírce, kterou vyhlásil generální konzulát Ukrajiny v Itálii, a shromáždily pro lidi na Ukrajině základní předměty osobní potřeby. Mladí lidé ve věku 14 až 30 let rozdávali po celém městě seznamy potřebných věcí a děti nakreslily obrázky, které byly poslány s balíky. Členové, misionáři a přátelé Církve osobně darovali a shromáždili vše, o co konzulát požádal. Desítky lidí roztřídily, zabalily a naložily 25 palet s 551 krabicemi přikrývek, oblečení, potravin, zdravotnického materiálu a hygienických potřeb na nákladní automobily, které zajistil konzulát a které následně vyrazily na Ukrajinu. Více informací o tomto projektu služby najdete v tomto článku na italském zpravodajském portálu.

Lucembursko

Vedoucí a členové Církve v Lucembursku začali shromažďovat nezbytné věci na podporu uprchlíků přicházejících do Polska, Rumunska a na Slovensko. Navázali spolupráci s rumunskou organizací Association MGM, která poskytuje pomoc přímo na hranicích. Členové v Lucembursku se rovněž spojili s organizací L’Ukraine, která již v minulosti podporovala spolupráci mezi Lucemburskem a ukrajinským regionem Doněck. Shromážděny byly stovky krabic darovaných věcí, které byly následně roztříděny a přepraveny do klíčových oblastí, kam přichází velké množství uprchlíků. Mladé ženy z tamního sboru iniciovaly projekt v místních školách s cílem shromáždit další materiální pomoc a následující týden strávily celý večer tím, že tyto věci třídily a balily.

S využitím místních příspěvků dopravili vedoucí sboru tuto zásilku kongregaci Církve ve Varšavě. Po setkání s tamějšími vedoucími Církve byly dále poskytnuty desítky nafukovacích matrací, karimatek, lékárniček, zdravotnických potřeb, přikrývek, polštářů a dalších pomůcek, a úsilí Církve v této části Evropy tak bylo ještě více podpořeno.

Švédsko

V prvních dnech války přivezli dva bratři z církevních kongregací ve Švédsku do Varšavy sto spacích pytlů. To bylo velmi přínosné, protože spací pytle byly v Polsku zcela vyprodány. Tito bratři zkrátka chtěli pomoci a toto byl nejrychlejší způsob, jak to udělat. Členové a přátelé Církve jsou nyní žádáni, aby své úsilí koordinovali nejprve s vedoucími své místní kongregace nebo se zavedenými místními charitativními či humanitárními organizacemi.

Francie

Ve Francii se církevní vedoucí Christophe Mortier z města Mulhouse spojil s Restos du Cœur, slovenskou humanitární organizací a pomohl shromáždit základní materiální pomoc, která byla poté dopravena na ukrajinsko-slovenskou hranici. Dodána tam byla během několika dní. Skupina se vrátila s šestičlennou rodinou, která byla na cestě do Lucemburska, kde jim pomohlo sdružení L'Ukraine, jež přijímá vysídlené osoby. Podobnou sbírku zorganizoval bratr, který se přistěhoval z Ukrajiny a vede jednu z církevních kongregací v Paříži. Výsledkem byly tři další cesty.

Tento vedoucí kongregace ve městě Mulhouse se dále ve spolupráci s organizací APPUIS vydal do Polska a přivezl zpátky pět prchajících ukrajinských rodin. V regionu Lille shromáždila organizace SDJ Solidarité ve spolupráci s organizací Secours Populaire de Lomme od místních kongregací pět tun potravin. Přepravu potravin na frontu zajistila belgická společnost Confort Luxe. Více o jejich aktivitách najdete v tomto článku zveřejněném na francouzském zpravodajském portálu.

Dánsko

Církevní kongregace v Allerødu oznámila, že k nim přijela rodina členů z Ukrajiny a zúčastnila se nedělní bohoslužby. Jejich jediným majetkem bylo oblečení v batohu. Kongregace pro ně nyní zajišťuje ubytování a shromažďuje další oblečení, jídlo a potřeby, které jim pomohou. Podle vedoucích je tato rodina velmi vděčná a cítí se vítána. Různé sbory (větší kongregace) v Dánsku shromažďují jídlo a oblečení, které budou poslány do uprchlických táborů. Také se podílejí na dánském projektu, v němž se vybírají peníze pro různé organizace pomáhající přímo na Ukrajině. Plánují také držet více půstů za lidi na Ukrajině. V prvních dnech krize vyzvali vedoucí Církve v Evropě všechny členy, aby se jeden den zdrželi jídla a pití a ušetřené peníze věnovali na humanitární účely Církve.

Německo

Ve Friedrichsdorfu mladí členové místního sboru třídili a skládali oblečení pro ukrajinské uprchlíky. Celia Diezová, jejich vedoucí, zorganizovala sběr oblečení mezi lidmi zapojenými do programu Just Serve, což je internetová platforma provozovaná Církví. Za 24 hodin měli tolik oblečení, že jím naplnili 60 velkých pytlů. Pytle naložili do dodávky a poslali je do uprchlického střediska ve Frankfurtu, kam muselo být zpět přemístěno i 150 afghánských uprchlíků, kteří dříve pobývali na Ukrajině.

Rakousko

V Rakousku Církev zorganizovala krizové týmy, které koordinují pomoc potřebným lidem z Ukrajiny. Během několika dnů členové nashromáždili materiální pomoc a předali ji humanitárním organizacím. Církev, ve spolupráci se skupinou pro pomoc uprchlíkům Train of Hope ve Vídni, pomáhá tím, že zprostředkovává krátkodobé a střednědobé ubytování a také tlumočníky. Dobrovolníci pomáhají poskytováním potřebných věcí a léků a přípravou jídel pro více než 50 uprchlíků v pronajatém rodinném hotelu. Více informací se dozvíte v tomto článku zveřejněném na rakouském zpravodajském portálu.

Po celé zemi se členové zapojují do církevní humanitární pomoci a do projektů organizovaných dobročinnými organizacemi ve městech, kde žijí. Církevní krizový tým v Rakousku, ve spolupráci s vedoucími Církve na Ukrajině, shromažďuje potřebnou materiální pomoc, jako jsou například léky. Rovněž zřídili skupinu zajišťující dopravu, která tyto léky doveze členům a v případě potřeby také dopraví členy do bezpečí v Rakousku nebo kdekoli jinde.

Lidé, jejichž příběhy jsou uvedeny v tomto článku, vyjadřují hlubokou vděčnost všem, kteří obětují svůj čas, pohodlí a prostředky ke shromažďování a distribuci jídla, materiální pomoci a oblečení. Tito uprchlíci projevují víru v Boha a naději v budoucnost prostřednictvím Ježíše Krista.

Ti, kdo chtějí pomoci nebo sami pomoc potřebují, najdou informace na stránce se zdroji pomoci vytvořené Církví Ježíše Krista Svatých posledních dnů v Evropě.