Členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (všeobecně známé jako mormoni) lze najít ve všech vrstvách společnosti – v obchodních společnostech i v zemědělství, ve vzdělávání a ve vědě, v politických stranách, ve vládě, v zábavním průmyslu a ve sdělovacích prostředcích.
Časopis Newsweek popsal povahu Svatých posledních dnů takto: „Bez ohledu na to, kde mormoni žijí, jsou součástí sítě vzájemné péče; v mormonské teologii je každý do určité míry služebníkem či duchovním, každému je nějak umožněno, aby konal dobro pro druhé a aby druzí konali dobro pro něj; jde o závazek pečovat o druhé ve 21. století.“
| Temple Square is always beautiful in the springtime. Gardeners work to prepare the ground for General Conference. © 2012 Intellectual Reserve, Inc. All rights reserved. | 1 / 2 |
Tato péče není omezena pouze na členy Církve, nýbrž sahá mnohem dále. President Církve, Thomas S. Monson, řekl: „V Církvi se v onom duchu bratrství, který vychází od Pána Ježíše Krista, snažíme nabízet pomocnou ruku nejen svým členům, ale i lidem dobré vůle po celém světě.“
Církev má nyní více než 15 milionů členů, přičemž většina z nich žije mimo Spojené státy. A ve Spojených státech je Církev čtvrtou největší církví. Církev od svého skromného začátku v roce 1830 s pouhými šesti lidmi ve srubu v severní části státu New York neustále roste co do počtu i co do vlivu.
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je znovuzřízením novozákonního křesťanství, jak mu učili Ježíš a Jeho apoštolové. Není to ani protestantská, ani evangelická, ani katolická, ani ortodoxní církev. Avšak základní hodnoty morálky, slušnosti a rodinných vztahů, které Církev vyznává, se podobají těm, které vyznávají i ostatní křesťanské církve. Členové Církve nacházejí útočiště před nejistým světem právě v evangeliu, které je poselstvím naděje a štěstí. Skutečnost, že život má božský účel, že Bůh se zajímá o každého jednotlivce a že každý má schopnost se zlepšovat tím, že činí správná rozhodnutí, je kořenem Církevní nauky.
Svatí posledních dnů věří v milujícího a osobního Boha, který je naším Nebeským Otcem. Protože On je Otec našeho ducha, všichni lidé jsou Jeho děti, a všichni lidé si tudíž jsou navzájem bratry a sestrami. On poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby vykoupil lidstvo z hříchů. Členové Církve se snaží vést svůj život podle Spasitelova učení. Všichni lidé mají právo na osobní zjevení. Bůh povolává v dnešní době apoštoly a proroky, skrze něž zjevuje své slovo, tak jako to činil v dávných dobách. Bůh tedy promlouvá k lidstvu i dnes. Svatí posledních dnů věří v Bibli svatou, ve Starý i Nový zákon. Kromě toho používají ještě další písma, k nimž patří i Kniha Mormonova, která je dalším svědectvím o službě Ježíše Krista a o Jeho božskosti. Společně tato písma poskytují odpovědi na takové zásadní otázky, jako jsou podstata Boha, spasení nebo Usmíření.
Jednou z nejvyšších hodnot Církve je vzdělání. Vzdělávání je považováno za povinnost duchovní, ale i světskou. A tak, podle slov zesnulého presidenta Gordona B. Hinckleyho, „Pán dal členům své Církve příkaz, že se mají učit studiem a také vírou a že mají usilovat nejenom o duchovní poznání, které je nejdůležitější, ale že mají usilovat také o poznání světské“. Církev poskytuje své mládeži bohaté příležitosti ke vzdělávání: seminář je čtyřletý program, který připravuje studenty středních škol na duchovní životní překážky; instituty náboženství poskytují všeobecnou náboženskou výuku a sociální prostředí pro studenty vysokých škol. Do těchto programů, které fungují ve 132 zemích světa, je zapsáno přes 700 tisíc studentů.
Kromě toho Církev vytvořila Stálý vzdělávací fond, který mladým mužům a mladým ženám z Církve v rozvojových zemích poskytuje prostředky nutné k získání vzdělání a profesní průpravy. Tento fond, který funguje především díky dobrovolným příspěvkům členů Církve, poskytuje studentům půjčky, díky čemuž mohou tito studenti vystudovat a najít si vhodné zaměstnání ve své zemi a ve svém městě.
Každou neděli se Svatí posledních dnů scházejí na bohoslužbách ve více než 29 000 kongregacích ve 177 zemích, národech a teritoriích po celém světě. Tyto bohoslužby, které jsou přizpůsobené místním potřebám rozličných kongregací po celém světě, se konají ve více než 180 jazycích a návštěvníci jsou na nich srdečně vítáni.
Zásluhu za celosvětový růst Církve lze částečně připsat službě více než 80 tisíc misionářů sloužících dobrovolně na plný úvazek, kteří učí evangeliu všude, kde mohou – na ulicích i v domovech. To ale není ten jediný důvod. To, co vskutku příznivě ovlivňuje růst Církve, jsou otevřenost a starostlivost členů vůči jejich přátelům a známým, neboť znovuzřízené evangelium poskytuje odpovědi na ty nejzávažnější životní otázky.
President Monson nedávno popsal ideální domov: „Náš domov má být něčím více než jen útočištěm; má být také místem, kde může přebývat Boží Duch, kde se bouře zastaví na prahu dveří, kde panuje láska a přebývá pokoj. Svět nám může čas od času připadat jako životu nebezpečný. Zdá se, že společnost upouští od svých morálních zásad znepokojivě rychle.“ A dále řekl, že toto je ovšem boj, který rodiny a jednotlivci „mohou vyhrát a vyhrají“. A tak je ve stále rozpolcenější společnosti důležitost posilování rodiny zásadní. Hodnoty nezbytné pro blaho jakékoli civilizace jsou nám v prvé řadě vštěpovány v rodině – základní jednotce společnosti –, kde manžel a manželka pracují společně na zdokonalení rodiny jako celku. Učení a programy Církve jsou navrženy tak, aby posilovaly rodinu. Díky nadčasovým ctnostem pravé lásky, oběti, trpělivosti a odpouštění se může společnost rozvíjet. A těmto vlastnostem a cnostem je nejefektivněji vyučováno v rodině.
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je z velké části zorganizována tak, jak svou Církev zorganizoval Kristus v novozákonních dobách. Vede ji prorok, který slouží jako president Církve. Ten má dva rádce a tito tři vedoucí tvoří První předsednictvo. Prvnímu předsednictvu pomáhá dvanáct apoštolů, kteří jsou zvláštními svědky Ježíše Krista pro celý svět. Vedoucí nazývaní sedmdesátníci pomáhají Kvoru Dvanácti apoštolů a slouží v různých územích po celém světě. Místní kongregace vedou biskupové. Hlavní organizací pro ženy v Církvi je Pomocné sdružení, které bylo založeno v roce 1842. Dnes k této organizaci patří přes 5,5 milionu žen starších 18 let ve 170 zemích.
Místní vedoucí Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů tvoří kvalifikovaní laičtí členové, nikoli placení duchovní. Tito vedoucí jsou vybíráni na základě modlitby a inspirace a nijak neusilují o žádnou pozici v Církvi, jen v duchu služby přijímají „povolání“ neboli výzvu sloužit členům. Jednotliví členové jsou pak svými vedoucími povoláváni k tomu, aby sloužili v rozličných pozicích a úřadech ve své kongregaci. Tato společná iniciativnost znamená, že laičtí členové střídavě pronášejí kázání a naslouchají kázáním, vedou hudbu a zpívají, udílejí rady a přijímají rady. Jejich služba žehná druhým a vede k osobnímu růstu. Kromě toho, že tato organizační struktura posiluje rodiny, upevňuje také hluboký smysl pro soudržnost v rámci kongregace a uspokojuje lidskou touhu po kontaktu prostřednictvím zodpovědnosti pečovat vzájemně jeden o druhého.
Církev se aktivně zapojuje do občanského života ve městech a obcích, kde její členové žijí. Má povinnost zaujímat stanovisko v morálních otázkách, kterým společnost čelí. V případě stranické politiky však Církev dodržuje přísné pravidlo neutrality. Posláním Církve je kázat evangelium Ježíše Krista, nikoli volit politiky. Církev nepodporuje ani neprosazuje politické strany, kandidáty nebo platformy a ani se nestaví proti nim, ačkoli si je vědoma toho, že každý z těchto kandidátů a subjektů může sdílet její hodnoty. Nicméně Církev povzbuzuje své členy k tomu, aby se jako zodpovědní občané zapojovali do veřejného dění ve své obci, což zahrnuje i získávání informací o veřejných záležitostech a účast ve volbách. Od svých členů dále očekává, že se budou vědomě a civilizovaně zapojovat do politického dění, a respektuje skutečnost, že členové Církve pocházejí z rozmanitých prostředí a mají rozmanité zkušenosti.
President Monson nedávno požádal členy Církve, aby v témže duchu slušnosti a úcty projevovali více náboženského pochopení a tolerance: „Povzbuzuji členy Církve, ať jsou kdekoli, aby se všude a ke všem lidem chovali laskavě a s úctou. Svět, ve kterém žijeme, je naplněn rozmanitostí. Můžeme a musíme projevovat úctu k těm, jejichž víra se liší od té naší.“
Když president Monson hovořil na své první tiskové konferenci jako president Církve, která se konala 4. února 2008, zdůraznil důležitost vzájemné spolupráce v občanských záležitostech: „Naší zodpovědností je být aktivní ve městech a obcích, v nichž žijeme, všichni Svatí posledních dnů, a spolupracovat s ostatními církvemi a organizacemi. Říkám to proto, že si myslím, že je důležité, abychom se co nejvíce vyhýbali té slabosti, kdy je člověk na něco sám, a nahradili ji silou lidí pracujících společně.“ Celosvětové humanitární úsilí Církve je často realizováno ve spolupráci s jinými partnerskými církvemi a organizacemi dobré vůle.
Jen v roce 2007 Církev poskytla pomoc při silných zemětřeseních v 5 zemích, při velkých požárech v 6 zemích, při hladomorech v 18 zemích a při záplavách a prudkých bouřích v 34 zemích. Celkem Církev a její členové pomáhali při 170 vážných pohromách – což je téměř jedna pohroma každý druhý den během celého roku. Motivace skrývající se za tímto obrovským celosvětovým úsilím spočívá v prostém závazku, který dal Ježíš svým následovníkům před velmi dlouhou dobou: „Miluj bližního svého jako sebe samého.“